Být mimo realitu je hříchem?

Chvála Kristu Bratři a sestry. Co myslíte, je takové sledování filmů či dokonce psaní knih hříšné? Každý, kdo má rozum ví, že každý film, který sleduje dobrovolně a ví, že jsou tam buď to násilné, vulgární či nečisté scény, že to není pro jeho duši prospěšné a záliba v tom, je hřích. Je ovšem takové sledování třeba pohádek špatné? Nebo co je špatné na psaní knih? Taková otázka vám možná přijde absurdní. Proto to zde trošičku rozebereme.

Když se duše dostane do živého vztahu s Pánem, daleko lépe vnímá, když tuto obrazně řečeno pupeční šňůru, která je napojena na Ježíšovo srdce, něco přeruší. Tím může být právě jakékoliv rozptýlení či odvrácení mysli od Hospodina k pozemské věci. Duše která dokáže a žije takto s Pánem, je po tomto odvrácení vina hříchem. Mnoho lidí si řekne: „Vůbec nevadí, když se jednou za čas podívám na nějaký film, nebo shlédnu nějakou sérii seriálu.“ Této duši to nevadí protože nežije takříkajíc každou minutu s Pánem a nezná ty Božské účinky, které proudí touto pupeční šňůrou. Pro takovou duši je proto úplně snesitelné, když si na Pána během dne ani nevzpomene a proto také nemá svědomí, když dělá všechno možné. Proč to říkám? Protože duše, která okusila těchto Božských živin ze vztahu s Pánem, má čím dál tím více citlivější svědomí a vnímá, co tento stav narušuje.

Proč jsou dnes tak oblíbené filmové a knižní př. trilogie… nebo proč diváci a čtenáři touží po dalších dílech? Ne každé duše se bude toto téma týkat, ale ti, kdo upadli do těchto fiktivních světů to bude jistě pochopením, proč to není dobré. 

Už to, že se člověk ocitá mimo realitu je hřích, z toho důvodu, že nežije ten život, který má žít a že se nezajímá a netouží po tom životě, který je reálný – Bohem stvořený. Zde se člověk totiž obrací a noří do jiné reality… vymyšlené reality, daleko krásnější a bohatší než je tento svět, protože v těchto fiktivních světech může být mnoho krásy, lásky, romantiky,  dobrodružství (na rozdíl od „nudného“ života), vítězství dobra nad zlem, štěstí a radosti. Vůbec všechno, co si člověk vymyslí, může vložit do této své „říše snů“. Proč se lidé obrací na tyto lidské výmysly? Nemluvím o tom, když se člověk jednou za čas podívá na dobrý film, ale když je člověk uchvácen tímto světem filmů a knih. 
Proč je to tak lákavé? Každá duše touží po lásce a dobru a když ji nenalézá v tomto světě, hledá ji jinde a když ji nalezne v těchto fiktivních světech, je poté zase zdrcena realitou. Sleduje díl za dílem. Každý nový díl duši nově uchvátí, ale poté, co film skončí přepadne ji úzkost a tato náplň z ní úplně vyprchá a opět touží po nějakém naplnění – uspokojení. Tyto fiktivní světy odvádí duše od reality, ve které by měli tvořit ten onen lepší svět, plný lásky.

Jednou jsem se podíval krásnou pohádku. Velmi laskavé a odvážné vesnické dívce zemřeli oba rodiče a přesto, že ji bylo ze všech stran ubližováno, vytrvala v laskavosti a pracovitosti. Jakož to, že mnoho pohádek čerpá z křesťanství, tak i zde se dívce dostává osudného štěstí (odměny), kdy se do ní zamiluje princ, kterého náhodou potká a nakonec z neštěstí se jí dostává obrovského štěstí. Byl jsem naplněn a zatoužil jsem opravdu být podobný té dívce v laskavosti a odvaze. Ovšem poté, co pohádka skončila, mě přepadla ona úzkost a tak jsem se následně díval na mnoho dalších pohádek, ale u každé se to opakovalo. Uvědomil  jsem si , že ona láska, dobro a štěstí, kterou si tento svět jen představuje ve filmech, může být i v realitě. Ovšem to bychom museli začít jednat jako ona dívka. Ne, že by se nám nechtělo, ale je zde s námi na světě ten nejhorší společník – hřích, který nám to nedovoluje a proto, abychom dosáhli této krásy, musíme se obrátit na Krista. Lidé se ale obracejí na výtvory lidských představ a proto se jim nedaří konat to, co vidí jako dobré a krásné. Teď si možná teprve uvědomíte, jak je svět prolezlý nepravostí, když už ztratil ony dobré hodnoty a natáčí a tvoří fiktivní světy, ne plny dobra a lásky, jako dříve, ale plny násilí, krve a nenávisti… už si možná uvědomujete, že tito lidé už nebaží po dobru, ale po zlu… po zlu.

Proto je pro duši neprospěšné, když se otevírá těmto fiktivním realitám a představám, na místo toho, aby se zaměřil na Krista. Říká se, že život je takový, jaký si ho já udělám. To je pravdivé, neboť pokud se obrátím na Krista, předčí to všechny výmysly lidí. Zdá se vám, že život s Kristem není tak úchvatný, jako se to nabízí ve vašich knihách a filmech? No ovšem… protože se nenacházíme v ráji! Zatím jsme ve fázi, kdy ona dívka je v tíživé situaci… její budoucí ženich (princ) se na scéně objeví až po té, co si dívka projde touto částí příběhu. My jsme také též ve fázi, kdy nás ještě svazuje hřích, ale co je na rozdíl od příběhu oné dívky daleko pozoruhodnější – my víme, že si pro nás Ženich (Kristus) přijde, zatímco ona dívka neměla o takovém životě na zámku se svým milým ani zdání. Není to snad úchvatné? Když člověk dokáže vymyslet takové úžasné příběhy, plné lásky a dobrodružství, o co víc nás naplní štěstím Kristus? Což si myslíte, že se v nebi budeme nudit? Nejen že budeme radostí bez sebe, ale každá „sekunda“ zde pro nás bude větším štěstím, než všechny radosti, které jsme prožili za celý svůj život dohromady.

Už od malička jsem byl uchvácen těmito fiktivními světy, dokonce jsem psal i své fantasy romány. Ovšem jakmile jsem se dostal do tohoto svého světa, neustále jsem myslel jen na něj a ač jsem do něj chtěl vložit obraz Boha, tak jsem sám pozbyl Jeho přítomnosti v reálném životě. Ne každá duše se natolik otevře těmto představám, to je spíše můj případ, ale chápete smysl toho, co se snažím sdělit. To, že se oddáváme jiným světům a představám a nesoustředíme se právě na tuto danou chvíli a na reálný život, nesoustředíme se tak ani na Boha, který je reálný.  Tvoříme si  tak vlastní bohy v těchto snech . Nemálo žen si potom představuje a sní o romantickém životě, který vidí v těchto filmech, ale realitou jsou zklamáni. Přitom, kdyby žily s Kristem, i kdyby jejich nastávající manžel nebyl takový romantik, tak i ten nejmenší úkon z jeho strany pro ně bude opravdu romantický, protože tuto lásku, která zde jistě bude vždycky chybět, doplňuje Kristus.  Jedině Kristus může dát duši lásku. Jedině Kristus dokáže naplnit duši. Jedině Kristus dokáže každé duši na světě dát přesně to, po čem touží. 

Mnoho těchto výtvorů je jen nástroj Zlého, aby naši pozornost odvedl od jediné pravé reality – Boha. Proto pokud se budeme zaobírat čímkoliv na světě, ale ne Kristem, nikdy nebudeme mít pokoj. Netíhněme k vymyšleným světům, které jsou plné lidských představ, ale k jedinému reálnému smyslu života, což je Boží království lásky, které předčí všechny lidské představy. Zde nebude ani špetka hříchu a nářku, pouze láska a radost v Kristu Ježíši. Už nikdy nebude bolest, pláč a nářek či nějaké soužení. Nestojí to za to, se soustředit na toto jediné a pravé Boží království?

 zeme-a-raj

 

No votes yet.
Please wait...