Katechismus katolického náboženství

ThDr. František Tomášek

Dokončeno: 30%

1. VĚŘ V PRAVDY BOŽÍ2. ŽIJ V MILOSTI POSVĚCUJÍCÍ3. PLŇ ZÁKON BOŽÍ

1. Náš věčný cíl: Nebe

1. K čemu jsme na světě?

Jsme na světě, abychom sloužili Bohu a po smrti se dostali do nebe.

2. Čím sloužíme Bohu?

Bohu sloužíme tím, že:

  1. Věříme v pravdy Boží.
  2. Žijeme v milosti posvěcující.
  3. Plníme zákon Boží.

Zamysli se! – Není nikoho, kdo by vždy a upřímně mohl prohlašovat: „Jsem tak šťasten, že mi nic nechybí.“ Bůh to již tak zařídil, abychom zde na světě neulpěli jen na životě pozemském, nýbrž abychom myslili také na věčný život po smrti, na svůj věčný cíl. Svatý Augustin o tom napsal: „Stvořil jsi nás, bože pro sebe a nepokojné je srdce naše, dokud nespočine v Tobě“ (Vyznání I, 1).

Pro věčný cíl, pro nebe ses také zvláštním způsobem narodil. Stalo se to při svatém křtu. Křest byl pro tebe jako nové narození. Bylo to narození ne z rodičů, ale z Boha! Bylo to narození ne pro život pozemský, ale pro nebe. Bez tohoto narození by ses do nebe vůbec nemohl dostat. Proto řekl Pán Ježíš: „Nenarodí-li se kdo znovu z vody a z Ducha svatého, nemůže vejít do království Božího“ (Jan 3, 5). Den tvého křtu je proto nejpamátnějším dnem tvého života. Víš, kdy jsi byl pokřtěn?

Nestačí však při křtu se pro nebe narodit, ale podle toho také musíš žít! Proto při křtu kněz ještě položil na tebe bílou roušku se slovy: „Přijmi roucho bílé a přines jej bez poskvrny před soudnou stolici Pána našeho Ježíše Krista, abys měl život věčný. Amen.“ A potom pro tebe podal kmotru do rukou hořící svíci se slovy: „Přijmi svíci hořící a zachovej bez úhony křest svůj. Zachovej Boží přikázání, abys až Pán přijde k nebeské svatbě, mohl mu jít vstříc se všemi svatými dvoru nebeského a byl živ na věky věkův. Amen.“

Co pravil Pán Ježíš o našem věčném cíli? – Pán Ježíše pravil o našem věčném cíli: „Co prospěje člověku, i kdyby celý svět získal, ale ztratil život věčný?“ (Mat. 16. 26); „Hledejte tedy nejprve království Boží a jeho spravedlnost, a ostatní všechno bude vám přidáno!“ (Mat. 6,33).

Važ si této knihy. Chce být tvým dobrým přítelem a vůdcem na cestě životem. Přemýšlej často o tom, co ti praví, vroucně a často se modlívej, abys důsledně podle toho žil. Tak se staneš šťastným nejen jednou na věčnosti, ale už zde na světě, neboť apoštol sv. Pavel praví: „Těm, kdož milují Boha, všechno napomáhá k dobrému“ (Řím 8, 28). A Pán Ježíš řekl: „Blahoslavení, kteří slovo Boží slyší a zachovávají“ (Luk. 11, 28).

2. Boží pravdy - zjevení Boží

3. Kdo nás učí pravdám Božím?

Pravdám Božím nás učí Církev katolická.

4. V čem jsou obsaženy pravdy Boží?

Pravdy Boží jsou obsaženy v Písmě svatém a v ústním podání apoštolů.

5. Co je Písmo svaté?

Písmo svaté je sbírka knih, které byly sepsány z vnuknutí Ducha svatého a uznány od církve za slovo Boží.

6. Co je ústní podání apoštolů?

Ústní podání apoštolů jsou pravdy Boží, které apoštolové kázali, ale nenapsali.

7. V které modlitbě jsou stručně obsaženy pravdy Boží?

Pravdy boží jsou stručně obsaženy v modlitbě „Věřím v Boha“.

8. Které jsou pravdy Boží základní?

Pravdy Boží základní jsou:

  1. Bůh je jeden.
  2. Bůh je nejvýš spravedlivý.
  3. Bůh je ve třech osobách (Otec, Syn a Duch svatý).
  4. Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a navěky spasil.
  5. Duše lidská je nesmrtelná.
  6. Milosti Boží je ke spáse nevyhnutelně potřeba.

Písmo svaté neboli bible. – Písmu svatému říkáme také bible. Je to z řeckého slova „biblos“ a česky to znamená „kniha“. Písmu svatému se dává toto jméno proto, že ono ze všech knih nejvíce zasluhuje názvu kniha, neboť je to kniha nejcennější, je to opravdu kniha knih.
Duch svatý tak pomáhal pisatelům bible, že je k tomu povzbuzoval, aby psali, jejich rozum osvěcoval, aby věděli, co mají psát, a tak je při psaní stále vedl, aby napsali bez omylu pravdy, o kterých Bůh chtěl, aby byly věrně lidem zjeveny. Tato stálá pomoc Ducha svatého při sepisování bible se jmenuje biblická inspirace.

Knihy Starého zákona. – Písmo svaté neboli bibli dělíme na knihy Starého a Nového zákona. Starý zákon obsahuje pravdy, které Bůh oznamoval neboli zjevoval skrze patriarchy a proroky. Patriarcha neboli praotec všech lidí je Adam. Patriarchové neboli praotci národa izraelského, který byl vyvolen k uchování zjevených pravd, jsou: Abrahám, Izák, Jakub neboli Izrael. Proroci byli svatí mužové, kteří lidem oznamovali to, co jim Bůh uložil. Z vnuknutí Božího také předpovídali o Vykupitelovi. Velcí proroci jsou: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel a Daniel. Menší proroci jsou: Ozeáš, Joel, Ámos, Abdiáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš a Malachiáš. Posledním prorokem a zároveň předchůdcem Páně je svatý Jan Křtitel. Starý zákon má celkem 45 knih (21 dějepisných, 7 naučných a 17 prorockých). Byly napsány většinou jazykem hebrejským.

Knihy Nového zákona. – Nový zákon obsahuje pravdy, které Bůh oznamoval nebol zjevil skrze Ježíše Krista a jeho apoštoly. Tyto pravdy svěřil Pán Ježíš své Církvi, aby je neporušené zachovávala a všechny lidi jim učila. Nový zákon má celkem 27 knih (4 evangelia, skutky apoštolské, 21 listů neboli epištol a 1 knihu prorockou – Apokalypsu neboli Zjevení sv. Jana). Skoro všechny byly napsány jazykem řeckým. Nejdůležitější knihy Nového zákona jsou čtyři evangelia. Napsali je: sv. Matouš, sv. Marek, sv. Lukáš a sv. Jan. Proto jim říkáme evangelisté. Popisují život, učení, utrpení a oslavení Pána Ježíše. Úryvky z evangelií a z epištol (anebo z knih Starého zákona) se čtou ve mši svaté a také před kázáním. Těmto úryvkům říkáme perikopy.

Máte doma Písmo svaté? – V každé katolické rodině má být Písmo svaté alespoň Nového zákona. Katolíkům je však dovoleno číst jen takové Písmo svaté, které je s vysvětlivkami a se schválením církevním. Našemu národu přinesli Písmo svaté v jazyku slovanském apoštolové Slovanů sv. Cyril a sv. Metoděj. – Hlavní příběhy z Písma svatého jsou v knize „Biblické dějiny“.

Ústní podání apoštolů neboli tradice. – Pán Ježíš apoštolům nenařídil, aby jeho učení napsali, nýbrž aby je ústně dále hlásali. Proto jim řekl: „Jděte tedy, učte všechny národy…“ (Mat. 28, 19) Kdyby apoštolové učení Páně jen napsali, nebyli by je tak rychle rozšířili, vždyť tehdy bylo málo lidí znalých čtení. Apoštolové většinou jen kázali. Bloudil by ve víře, kdo si myslí, že dostačí věřit jen tomu, co je obsaženo v Písmě svatém. – Pravdy, které apoštolové kázali, ale nenapsali, byly napsány od jiných spisovatelů a jsou s pomocí Ducha svatého neporušeně zachovávány Církví katolickou. Těmto pravdám říkáme ústní podání apoštolů neboli tradice.

Poděkujte Bohu za to, že zjevil své pravdy. Z nich poznáváš, co máš dělat pro svou spásu. Čím ukazuješ nejlépe svou vděčnost? Tím, že budeš Písmo svaté, aspoň Nový zákon, rád a často pročítat a že budeš s pomocí Boží vždy pevně věřit všemu, co Bůh zjevil a čemu učí církev katolická a podle toho také důsledně žít. V tom ti bude pomáhat katechismus, který obsahuje souhrn zjevených pravd Božích jak z Písma svatého tak z ústního podání apoštolů. Pozorně v něm čítávej a pros Boha, aby ti při tom pomáhal.

3. Kdo je Bůh

9. Z čeho poznáváme, že je Bůh?

Že je Bůh poznáváme:

  1. Z viditelného světa,
  2. z hlasu svědomí,
  3. a zvláště z nadpřirozeného Božího zjevení.

10. Kdo je Bůh?

Bůh je Pán celého světa i vesmíru a náš nebeský Otec.

Že je Bůh, poznáváme z viditelného světa:

  1. Z toho, že se nic nemůže udělat samo. Dům má svého stavitele, svět a celý vesmír má svého Stvořitele.
  2. Z pohybu země a ostatních těles ve vesmíru. Nic se nemůže samo od sebe dát do pohybu. Naší zemi a ostatním tělesům ve vesmíru dal pohyb všemohoucí Bůh.
  3. Ze vzniku života na zemi. Z neživé hmoty ne nemůže vyvinout vlastní silou živá bytost. Proto první rostliny, první zvířata a první lidi stvořil Bůh a také jim dal zákony, jak se mají dále rozmnožovat.
  4. Ze zákonů přírodních. Všechno v přírodě se řídí podle moudrých zákonů, jež směřují k určitému cíli. Tyto zákony nedali lidé, nýbrž tvůrce přírody – Bůh. On je nejvyšší Zákonodárce. Tak je pro nás svět a celý vesmír přirozeným zjevením Božím.

Že je Bůh, poznáváme z hlasu svědomí. – Každý člověk, pokud není otupělí hříchem, má ve své duši vnitřní hlas a ten mu praví, co je dobré a co je zlé. Konáme-li něco dobrého, chválí nás ten hlas. Konáme-li něco zlého, vyčítá nám to. Tomu hlasu říkáme svědomí. Svědomí jsme si sami nedali, ani je nemůžeme odstranit. Svědomí nám mohl dát jen náš stvořitel – Bůh!

Že je Bůh, poznáváme z nadpřirozeného Božího zjevení. – Celé Písmo svaté Starého i Nového zákona a také ústní podání (pozn.: posvátná Tradice) nám vypravují o tom, jak Bůh o nás pečuje, abychom mohli dosáhnout věčné spásy. Písmo svaté a ústní podání apoštolů je pro nás nadpřirozeným zjevením Božím.

Kdo je Bůh? – Bůh jakožto Pán celého světa i vesmíru má nejdokonalejší rozum a nejdokonalejší svobodnou vůli. Těla nemá, je pouhý duch, ovšem duch nejdokonalejší. To znamená, že není na něm nic hmotného, co by se mohlo smysly postřehnout. Proto jej nemůžeme vidět svýma očima.

„Po všechny dny svého života měj na paměti Boha a varuj se, abys nikdy nesvolil ke hříchu a nezanedbal přikázání Hospodina, našeho Boha,“ napomínal Tobiáš svého syna (Tob. 4, 6). I ty po všechny dny svého života měj na paměti Boha, neboť jen on je tvůj nejvyšší Pán. On tě bude jednou soudit, až zemřeš. Proto na tom nejvíc záleží, aby on byl s tebou spokojen. Může být dnes s tebou spokojen? – Každý večer, než ulehneš k odpočinku, rozpomínej se, zda mohl být Bůh toho dne s tebou spokojen, lituj z lásky k němu svých chyb a hříchů a umiň si, v čem se chceš na druhý den s jeho pomocí polepšit.

4. Jaký je Bůh?

11. Co znamená: Bůh je věčný?

Bůh je věčný, znamená: Bůh vždy byl, je a bude.

12. Co znamená: Bůh je všudypřítomný?

Bůh je všudypřítomný znamená: Bůh je všude.

13. Co znamená: Bůh je vševědoucí?

Bůh je vševědoucí, znamená: Bůh ví všechno, co bylo, co je a co bude, zná i naše nejtajnější myšlenky.

14. Co znamená: Bůh je všemohoucí?

Bůh je všemohoucí, znamená: Bůh může všechno, co chce.

Bůh je věčný. – Představ si malého ptáčka, který by měl být tak dlouho živ, až by odnesl ve svém zobáčku po drobném zrníčku všechny pahorky a hory do moře. Jak dlouho by to trvalo? Věčně? Nikoliv. Trvalo by to velmi, velmi dlouho, ale přece byl by s tím jednou hotov. Bůh je však mnohem déle. Vždy byl, je a bude. Bůh je věčný. My jsme zde vždy nebyli. Jednou jsme začali být, a proto ani nedovedeme pochopit, jak je to dlouho, co trvá věčně. Jak velký jsi, věčný Bože!

Bůh je všudypřítomný. – Bůh je ve všem, všechno je v Bohu, a přesto Bůh je větší než všechno! „Kam mohu zajít před tvým duchem, nebo kam utéci před tvou tváří?“ (Ž 138, 7.) Poněvadž Bůh je všude, je také v tobě a právě v tobě je ti nejblíže. Proto, když se chceš k němu modlit, nemusíš ho hledat daleko. Bůh „není daleko od každého z nás. Neboť v něm žijeme a dýcháme i trváme“ (Sk. apod. 17, 27-28). Nikde nejsi zcela sám, nikde nejsi opuštěn. I kdyby tě všichni lidé opustili, Bůh tě nikdy neopustí. On je s tebou všude. „I když mi projíti jest údolím smrti, nebojím se zlého, neboť ty se mnou jsi…“ (Ž 22, 4).

Zvláštním způsobem je Bůh přítomen v duši, která je v milosti posvěcující. V nejsvětější svátosti oltářní je přítomen Syn Boží i se svým oslaveným lidským tělem. V nebi je přítomen Bůh tak, že svatí, patříce na něho, jsou nevýslovně šťastni.

Bůh je vševědoucí. – Kdyby tě někdy napadlo, že jsi sám, a proto můžeš dělat, co chceš, vzpomeň si: „Nejsem sám, Bůh je zde a vidí všechno! Jak bych mohl hřešit před Bohem, který všechno vidí?“ Bůh ví dopodrobna všechno, co se děje na světě. Ví, co si myslíme, čeho si přejeme, čeho potřebujeme, co je pro nás lepší. Ví, co bude, a předpověděl mnoho skrze proroky. Nikdy se v ničem nemýlí a nic nezapomíná.

Bůh je všemohoucí. – Bůh ukazuje svou všemohoucnost zvláště tím, že všechno stvořil, udržuje, řídí a také tím, že činí zázraky. „U Boha není nic nemožného“ (Luk. 1, 37). Proto se také říká: „Lékař léčí, ale Bůh uzdravuje.“

5. Bůh - nejvýš spravedlivý, dobrotivý a milosrdný

15. Co znamená: Bůh je nejvýš spravedlivý?

Bůh je nejvýš spravedlivý znamená: Bůh všechno dobré odměňuje a všechno zlé trestá.

16. Co znamená: Bůh je nejvýš dobrotivý?

Bůh je nejvýš dobrotivý znamená: Bůh pečuje otcovsky o své tvory, všechno dobré máme od něho.

17. Co znamená: Bůh je nejvýš milosrdný?

Bůh je nejvýš milosrdný znamená: Bůh odpouští hříchy každému, kdo jich kajícně lituje.

Bůh je nejvýš spravedlivý. – Bůh nemusí odměnit nebo potrestat hned na světě, poněvadž nikdo neujde jeho soudu na věčnosti. Říká se: „Mlýny Boží melou pomalu, ale jistě. Bůh nevyplácí každou sobotu, ale nikomu dlužen nezůstává.“

Hříšníkům se na světě vede leckdy dobře a zdají se být šťastni. Proč? Protože Bůh je nejvýš spravedlivý, ale i vševědoucí. On ví dobře, kdo setrvá v hříchu a zemře bez pokání ve svých hříších. Poněvadž nemůže takového člověka odměnit v nebi za jeho dobré skutky, které přece i zlý tu a tam v životě vykonal, proto tím hojněji jej odměňujeme již zde na zemi. Ale o takovém štěstí svatý Augustin řekl: „Jak hrozné je štěstí hříšníka!“ A dodává prosebně: „Zde na světě, mne, Pane, řež, bij a pal, jak chceš, ale tam na věčnosti mne ušetři.“ Nedej se proto mýlit zdánlivým štěstím některých hříšníků zde na světě. Kromě toho pamatujme na to, že na štěstí pozemském mnoho nezáleží, poněvadž zde na světě trvá všechno jen krátce. Nejvíc záleží na tom, jaké to bude po smrti na věčnosti, neboť tam to trvá bez konce, věčně!

Bůh je nejvýš dobrotivý. – Bůh odívá „lilie polní“ a živí, „ptáky nebeské“ (Mat. 6, 26-30). Oč více pečuje o blaho naše! Děkuješ za všechno modlitbou každé ráno a večer, před jídlem a po jídle? Jdeš mu poděkovat každou neděli a zasvěcený svátek zbožnou účastí mše svaté?

Bůh je nejvýš dobrotivý. – Smiloval se po hříchu prvotním: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nikdo, kdo v něho uvěří, nezahynul, nýbrž měl život věčný“ (Jan 3, 16). Čeká také na obrácení hříšníka: „Nechci smrt bezbožného, ale aby se obrátil od své cesty a byl živ“ (Ezech. 33, 11).

Další vlastnosti Boží. – Bůh je nejvýš moudrý, poněvadž pořádá všechno tak, že vždycky dosahuje nejsvětějších úmyslů. – Bůh je nejvýš svatý, poněvadž je naprosto dokonalý, miluje jen dobro, je vznešený a budí v nás úctu: „Svatý, svatý, svatý jest Hospodin, Bůh zástupů“ (Iz. 6, 3). – Bůh je nejvýš pravdomluvný a věrný, protože vše, co mluví, je pravda, vše, co slíbí a čím hrozí, splňuje.

Jak dokonalý je Bůh! Hleď se mu co nejvíce podobat i ty! v čem se musíš ještě polepšit, aby ses mu více podobal? „Buďte tedy dokonalí, jako dokonalý jest i váš Otec nebeský“ (Mat. 5, 48).

6. Bůh je Trojjediný

18. V kolika osobách je Bůh?

Bůh je ve třech osobách. Tři božské osoby jsou: Otec, Syn a Duch svatý.

19. zač děkujeme jednotlivým božským osobám?

Jednotlivým božským osobám děkujeme za to, že Bůh Otec nás stvořil, Bůh Syn nás vykoupil a Duch svatý nás posvětil.

20. Kterým společným jménem nazýváme tři božské osoby?

Tři božské osoby nazýváme společným jménem trojjediný Bůh nebo nejsvětější Trojice.

Odkud se dovídáme o třech božských osobách? – Z Písma svatého. Na příklad po křtu Páně zjevil se Duch svatý v podobě holubice a zazněl hlas nebeského Otce: „Tento je můj milý Syn, v němž se mi zalíbilo“ (Mat. 3, 17). Než vstoupil Pán Ježíš na nebesa, řekl apoštolům: „Jděte tedy, učte všechny národy a křtěte ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mat. 28, 19).

Tajemství víry. – Otec nebeský je Bůh, Syn Boží je Bůh a Duch svatý je Bůh. Jsou tři rozličné osoby, každá z nich je pravý Bůh, a přece je Bůh toliko jediný. Tato pravda se nedá pochopit lidským rozumem. Pevně však této pravdě věříme, poněvadž nám ji zjevil sám Syn Boží, který se stal člověkem, Ježíš Kristus. I v přírodě jsou různá tajemství. Na příklad, kdo dovede pochopit, co je život? Učenci uměle sestrojili zrnko obilné, a ono přece nevzklíčilo. Proč nevzklíčilo? Onomu zrnku chyběla klíčivá síla – život. A podobně jsou ještě jiná tajemství v přírodě. Ještě větší tajemství jsou ve svaté víře. A z nich největším tajemstvím je, jakým způsobem je jediný Bůh ve třech osobách.

Svátek nejsvětější Trojice je první v neděli po Hodu Božím svatodušním. Tímto svátkem končí u nás doba pro velikonoční svaté přijímání.

Znamení svatého kříže. – Tímto znamením vyznáváme víru v Boha trojjediného a dovoláváme se jeho pomoci. Je to modlitba sice krátká, ale velmi účinná. Udělej proto zbožně svatý kříž hned ráno, když vstáváš, večer, když uleháš, před prací a po práci, v pokušení a v nebezpečí. Zvlášť účinné je znamení svatého kříže svěcenou vodou. Matka dělá křížek na čele svému dítěti, dokud se ještě neumí modlit samo. I později mu rodiče dělají křížek na čele, zvlášť když se ponejprv chystá k svaté zpovědi a k svatému přijímání, když se s nimi loučí před odchodem z domova, před sňatkem a v hodinu smrti. Své požehnání doprovázejí slovy: „Požehnej a opatruj tě od všeho zlého všemohoucí a milosrdný Bůh Otec, Syn a Duch svatý. Amen.“ V každém křesťanském příbytku na čelním místě má být zavěšen posvěcený kříž. Je to posvátný znak naší víry a vděčná vzpomínka na to, že na kříži umřel za nás Pán Ježíš.

Častěji děkuj Bohu Otci za to, že tě stvořil, Bohu Synu za to, že tě vykoupil a Bohu Duchu svatému, že tě posvětil. Vděčně se modlívej: „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jakož byla na počátku i nyní a vždycky až na věky věků. Amen.“

7. Bůh svět stvořil, udržuje a řídí

21. K čemu stvořil Bůh svět?

Bůh stvořil svět ke své cti a slávě a k naší spáse.

22. Co znamená: Bůh udržuje svět?

Bůh udržuje svět znamená: Bůh působí svou všemohoucností, že celý svět i každý jednotlivý tvor trvá tak dlouho, dokud Bůh chce.

23. Co znamená: Bůh řídí svět?

Bůh řídí svět znamená: Všechno řídí Bůh a nic se neděje bez jeho vůle nebo dopuštění.

24. Proč dopouští Bůh i hříchy?

Bůh dopouští i hříchy, protože nechce brát člověku svobodnou vůli a následky hříchu umí obracet k dobrému.

25. Co praví Písmo svaté o řízení božím?

O řízení božím praví Písmo svaté: „Těm, kdož milují Boha, všechno napomáhá k dobrému“ (Řím. 8, 28).

Bůh svět a celý vesmír stvořil. – Bohu říkáme „Stvořitel nebe i země“, protože všechno stvořil. Slovo „stvořil“ znamená: Učinil z ničeho. Jen chtěl a stalo se. Tak věříme podle zjevení Božího.

V Písmě svatém se praví, že Bůh svět stvořil v šesti dnech. To však neznamená, že by celý svět byl stvořen za těch šest dnů podle našeho počítání času. Svatopisec chce prostě ukázat a zdůraznit, že je šest dnů v týdnu určeno Bohem k práci a snažení a sedmý den k odpočinku a posvěcení. Všechno mimo Boha jmenuje se dohromady tvorstvo, vesmír anebo celý svět.

Zde na světě nikdy nedovedeš dobře pochopit, proč to nebo ono Bůh na tebe seslal nebo dopustil. Vždy však pamatuj, že on je tvůj nejlepší Otec, který tě opravdu miluje jako nikdo na světě a chce jen tvoje dobro, chce, abys byl s ním šťasten po celou věčnost. Rozumně tedy jednáš, když se modlíš odevzdaně: „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“

8. Buď vůle tvá

26. K čemu Bůh sesílá utrpení?

Bůh sesílá utrpení, aby hříšné potrestal a napravil, dobré pak zdokonalil a v nebi více oblažil.

27. Proč se máme odevzdat do vůle, Boží?

Máme se odevzdat do vůle Boží, protože Bůh při vším zamýšlí jen naše dobro.

Cesta utrpení vede k spáse. – Sám Bůh ti praví: „Což se může zapomenouti matka nad svým dítětem? A byť ona se zapomněla, já se nezapomenu nad tebou“ (Iz. 49, 14).

Je moudré mít vždy velkou důvěru v Boží prozřetelnost a je nerozumné a hříšné promlouvat proti Božímu řízení. I tehdy tě Bůh miluje, když na tebe dopustí utrpení, nemoc, bolest. On tomu rozumí lépe, než ty, a ví, proč tomu nezabránil. Když v něho opravdu věříš, doufáš a jej miluješ, všechno ti nakonec obrátí k dobrému. Ve chvílích bolu řekni odevzdaně s trpělivým Jobem: „Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal, jak se Pánu Bohu líbilo, tak se stalo, budiž jméno jeho pochváleno… Když jsme přijímali dobré věci z ruky Boží, proč bychom nepřijímali i zlé?“ – Co sešle Bůh, nes tich a rád a ptej se, co chce od tebe. Bůh nemíní tě sužovat, on křížem vodí do nebe.

9. Andělé

28. Jak se k nám chovají andělé?

Svatí andělé se k nám chovají přátelsky: Ochraňují nás na duši i na těle, povzbuzují nás k dobrému a prosí za nás u Boha.

29. Jak se k nám chovají duchové zlí?

Duchové zlí se k nám chovají nepřátelsky. Pokoušejí nás k hříchu a hledí nám uškodit na zdraví a na majetku.

Kdo jsou andělé? – Andělé jsou pouzí duchové, kteří mají rozum a svobodnou vůli, ale těla nemají. Když Bůh stvořil anděly, byli zprvu svatí a přirozeně blažení. Bůh je stvořil ke své cti a slávě, k jejich blaženosti a naší ochraně. Byli svatí, to znamená: byli obdařeni milosti posvěcující. Měli si ji zachovat a tak si zasloužit nebe. Byli přirozeně blažení, to znamená: Nic jim nechybělo a byli víc než spokojeni. Všichni andělé však nezůstali svatí a blažení. Někteří z nich se dopustili těžkého hříchu tím, že zpyšněli. Tak ztratili milost posvěcující a Bůh je zavrhl do pekla. Říkáme jim zlí duchové. Vůdce padlých andělů se jmenuje Lucifer. Mnozí andělé však zůstali svatí. Bůh je za to odměnil věčnou blažeností v nebi.

Svatých andělů je nesčíslně mnoho. Mluvíme o devíti sborech nebo-li kůrech andělů. Jsou to: Andělé, Archandělé, Síly, Mocnosti, Panstva, Knížectva, Trůnové, Cherubíni a Serafíni (Efes. 1, 21; Kolos. 1. 16).

Z archandělů se uvádějí jménem: Rafael, Gabriel a Michael, jakožto „kníže vojska nebeského“ a vítězný bojovník proti zlým duchům (Zjev. 12, 7-9). Co víš o zjevení andělů z Biblických dějin? Jak se andělé vyobrazují?

Andělé strážní. – Slovo „anděl“ znamená posel. Bůh posílá anděly, aby nám pomáhali k spáse. „Andělům svým o tobě přikázal, aby tě chránili na všech cestách tvých“ (Žalm 90, 11). Anděla strážného dal Bůh každému člověku. To si vděčně připomínáme ve svátek Andělů strážných 2. října. Denně jej vzývej modlitbou a poslouchej jeho hlasu. Napomenutí anděla strážného říkáme „vnuknutí“. Budeš-li dbát vnuknutí svého anděla strážného, poznáš jeho ochranu na duši i na těle. Měj k němu úctu pro jeho blízkost. Chraň se dělat něco hříšného v jeho přítomnosti, neboť je stále všude s tebou.

Zlí duchové. – Jsou nepřátelé Boží a také nepřítele naši. Svatý apoštol Petr nás varuje: „Buďte střízliví a bděte, neboť váš protivník ďábel obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. Jemu odpírejte silni ve víře“ (I. Petr 5, 8-9). Zlý duch hledí nám uškodit především na duši, a to vnukáním špatných myšlenek a žádostí. Jobovi z dopuštění Božího zničil všechno jmění, způsobil smrt jeho dětí a jej samotného ranil nemocí. V někom se zlý duch i usídlil. Takový člověk je posedlý zlým duchem. V evangeliu čteme, jak Pán Ježíš vymítal z některých lidí zlé duchy.

Denně pros svého anděla strážného o jeho přímluvu u Boha a jeho ochranu. Hleď, aby ses mu co nejvíce podobal: Měj srdce vždy zbožné, čisté, k ostatním lidem buď vždy vlídný a všem pomáhej k dobrému. Nikdy se nepodobej duchům zlým, že bys žil ve hříchu, jiným dával špatný příklad nebo jiné dokonce přímo sváděl ke hříchu. Buď jiným vždy jakoby viditelným andělem strážným!

10. Jsem člověk, obraz Boží

30. Z čeho se skládá člověk?

Člověk se skládá z těla a duše.

31. Čím se duše lidská podobá Bohu?

Duše lidská se podobá Bohu tím, že má rozum, svobodnou vůli a že je nesmrtelná.

32. Co řekl Pán Ježíš o nesmrtelnosti duše?

O nesmrtelnosti duše řekl Pán Ježíš: „Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, duši však zabít nemohou“ (Mat. 10, 28).

První lidé. – Z Písma svatého víme, že první lidé byli dva, že oba je stvořil Bůh, že se jmenovali Adam a Eva a že bydleli v ráji.

Člověk není nikdy docela uspokojen, když ukojí jen své tělo, člověk touží ještě po něčem vyšším. „Pro vyšší věci jsem stvořen,“ zní v nitru každého přemýšlejícího člověka, neboť člověk má v sobě něco, co je mnohem víc než pouhá oživená hmota, má nesmrtelnou duši. Duši věřícího nemůže plně uspokojit ani věda, ani filosofie, ani umění, ani technický pokrok, ani cokoli jiného podobného. Tu může plně uspokojit jen Bůh. Děkuj Bohu zato, že tě učinil k svému obrazu člověkem s nesmrtelnou duší, s rozumem a svobodnou vůlí a že ti dal milost posvěcující, kterou se jemu podobáš nejvíc. Tuto svou nejkrásnější podobu s Bohem, milost posvěcující, si vždy zachovej!

11. První lidé a jejich pád do otroctví hříchu

33. Jací byli první lidé v ráji?

První lidé v ráji byli svatí, blažení a tělesně nesmrtelní.

34. Čím zhřešili první lidé v ráji?

První lidé v ráji zhřešili tím, že neposlechli Boha a jedli ovoce se stromu zapovězení.

35. Jací už nebyli první lidé po hříchu prvotním?

Po hříchu prvotním první lidé už nebyli svatí, ani blažení, ani tělesně nesmrtelní.

36. Co dědí každý člověk po Adamovi?

Každý člověk dědí po Adamovi hřích s náklonností k zlému, utrpení a smrt.

37. Co bylo nejhorším následkem dědičného hříchu?

Nejhorším následkem dědičného hříchu bylo, že se žádný člověk nemohl dostat do nebe.

První lidé v ráji. – Byli svatí, to znamená: Dostali milost posvěcující jako svatební roucho pro nebe, takže měli právo na nebe. Byli blažení, to znamená: Měli vše, co potřebovali k pozemskému lidskému štěstí a k tomu bystrý rozum a vůli nakloněnou k dobrému. Nepodléhali nemocem a neznali žádné utrpení. Byli tělesně nesmrtelní, to znamená: Nejen že nic netrpěli, ale neměli ani zemřít a měli jednou s duší i s oslaveným tělem přijít do nebe. To byly velké dary Boží.

Nejvzácnějším darem byla milost posvěcující. Milost posvěcující a všechny ostatní dary měli první lidé uchovat pro sebe i pro nás, své potomky. Bůh dal jim přikázání, aby ukázali svou oddanost, poslušnost a mohli zasloužit nebe pro sebe i pro nás.

Prvotní hřích. – První lidé však byli svedeni zlým duchem a při kázání Boží přestoupili. Tím zhřešili a promarnili všechny tyto dary pro sebe i pro nás. Touto neposlušností ukázali první lidé, že nechtějí uznávat Boha za svého nejvyššího Pána a že mu nevěří. Byl to proto hřích těžký. Nikdo nemůže považovat hřích prvních lidí za pouhou maličkost. Kdyby někdo například postupně pošlapal státní vlajku, byl by velmi přísně potrestán ne proto, že pošlapal kus barevného plátna, nýbrž proto, že tím potupil celý stát. Podobně těžký hřích prvních lidí nebyl jen v tom, že jedli zapovězené ovoce, nýbrž především v tom, že se tím vzepřeli proti Bohu.

Následky prvotního hříchu. – První lidé po hříchu prvotním už nebyli svatí, to znamená: Pozbyli milosti posvěcující, ztratili právo na nebe a zasluhovali peklo. Už nebyli blažení, to znamená: Pozbyli své pozemské štěstí, z ráje byli vyhnání, jejich rozum se zatemnil a jejich vůle se naklonila k zlému. Už nebyli tělesně nesmrtelní, to znamená: Měli trpět a zemřít.

Tyto následky přešly i na jejich potomky, na nás. Když otec přijde o svůj statek, pozbývají ho s ním i jeho děti. Podobě Adam promarnil svěřené dary Boží nejen sobě, ale i nám. Proto každý člověk přichází na zem bez milosti posvěcující, tj. s dědičným hříchem. Následkem hříchu dědičného „srdce lidské se kloní od mladosti k zlému“ (I. Mojž. 8, 21). Kromě toho čeká nás na světě utrpení a nakonec musíme zemřít. Nejhorším následkem hříchu dědičného bylo, že žádný člověk se nemohl dostat do nebe.

Jediná Panna Maria zůstala uchráněna dědičného hříchu. Bůh to způsobil svou zvláštní milostí proto, že byla vyvolena za matku Vykupitele světa. Na památku toho slavíme 8. prosince svátek Neposkvrněného početí Panny Marie. Poněvadž Panna Maria byla uchráněna dědičného hříchu, vyobrazuje se, jak šlape na hlavu pekelného hada, který svedl první lidi k hříchu. Často se modlívej: „Maria, bez hříchu prvotního počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme“ (300 dní odpustků).

„Hřích bídnými činí národy,“ praví Písmo svaté (Přísl.14, 34). Hřích činí bídným i každého jednotlivého člověka. Chraň se proto každého, i nejmenšího hříchu, nejvíce však hříchu těžkého!

12. Bůh se smiloval a slíbil vykupitele

38. Koho slíbil Bůh po hříchu prvotním?

Po hříchu prvotním slíbil Bůh Vykupitele.

39. Co zvláště předpověděli proroci o Vykupiteli?

Proroci předpověděli o Vykupiteli zvláště: 1. že se narodí v Betlémě a to z panny, 2. že to bude sám Bůh všemohoucí a 3. že umře bolestně za všechny lidi, po smrti však bude oslaven.

Bůh slíbil Vykupitele. – Bůh řekl svůdci hadu-ďáblovi: „Nepřá­telství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím, ona rozdrtí hlavu tvou!“ (1. Mojž. 3, 15.) ženou od Boha předpověděnou je Panna Maria, matka Krista Vykupitele. Ona rozdrtila hlavu hada-ďábla tím, že se stala matkou Vykupitele světa, který za nás na kříži zemřel a tak nás vyprostil z moci ďáblovy, abychom mohli do nebe. Boží slova k hadu-ďáblovi byla první radostná zvěst o Vykupiteli. Později byly zvěsti Boží o Vykupiteli čím dále četnější a jasnější. Uchovaly se u potomků Abrahamových v národě izraelském a jsou zapsány v Písmě svatém Starého Zákona. Jsou to předobrazy a proroctví o Vykupiteli, Mesiáši. Předobrazy Vykupitele ve Starém Zákoně byly zvláště tyto: Abel, Melchisedech, Izák, beránek velikonoční, měděný had na poušti, Josef Egyptský a Jonáš. Jasně a zřetelně předpovídali o Vykupiteli proroci.

Co zvláště předpověděli proroci o Vykupiteli? – Narodí se v Betlémě a to z panny: „Ale ty, Betléme Efratský, maličký mezi rody Judovými, z tebe vyjde ten, jenž má býti vladařem v Izraeli.“ (Mich. 5, 2.) „Aj, panna počne a porodí syna, zván bude jménem Emanuel“ (to je Bůh s námi; Iz. 7, 14).- Bude to sám Bůh všemohoucí: „Bůh sám přijde a spasí vás. Tehdy se otevřou oči slepých i uši hluchých odemknou se. Tehdy poskočí chromý jako jelen a rozvázán bude jazyk němých“ (Iz. 35, 4-6). – Umře bolestně za všecky lidí: „Zbodli ruce i nohy mé. Mohou sčítat všechny moje kosti. Rozdělují sobě roucha moje, o můj oděv metají los“ (Žalm 21, 17-19). – Po smrti však bude oslaven: „Neboť nenecháš duše mé v podsvětí a svému svatému nedopustíš, aby zakusil porušení“ (Žalm 15, 10). Všechna tato proroctví se splnila na Ježíši Kristu.

Advent. – Bůh nechal lidi dlouho čekat na Vykupitele. Tak měli poznat, do jaké velké bídy je přivedl hřích a že je může zachránit jen Bůh. To čekání lidstva na Vykupitele se připomíná v adventu.

Děkuj Bohu, že se nad námi smiloval a poslal nám Vykupitele. Zvláště na to pamatuj v době adventní a o svátcích vánočních. Čím nejvíce budeš na to pamatovat?

13. Kdo je slíbeným vykupitelem

40. Kdo nás přišel vykoupit?

Vykoupit nás přišel Ježíš Kristus.

41. Kdo je Ježíš Kristus?

Ježíš Kristus je jednorozený Syn Boha Otce a zároveň člověk.

42. Čím dokázal Ježíš Kristus své božství?

Své božství dokázal Ježíš Kristus svým učením, životem, zázraky a proroctvími.

Co znamená jméno „Ježíš“ a ,,Kristus“? – Jméno „Ježíš“ znamená Vykupitel anebo Spasitel. Toto jméno dal svému vtělenému Synu Otec nebeský. Poslal anděla k Panně Marii se vzkazem „a dáš mu jméno Ježíš“ (Luk. 1, 31). Tentýž vzkaz vyřídil anděl později ve snu i sv. Josefovi: „Dáš mu jméno Ježíš, neboť on spasí lid z jeho hříchů“ (Mat. 1, 21). . Jméno „Kristus“ znamená totéž co Mesiáš, to je Pomazaný. Vykupiteli se říkalo Pomazaný, protože ve Starém Zákoně byli kněží a králové k svému úřadu pomazáni olejem. Říkalo se jim „pomazaní Páně“. Vykupitel je však nejvyšším knězem, učitelem a králem a proto ještě více si zasluhuje názvu „Pomazaný“. Apoštol svatý Pavel píše o Pánu Ježíši, že je „král nad králi a pán nad pány“ (1. Tím. 6, 15).

Kdo je Ježíš Kristus? – Ježíš Kristus je jednorozený Syn Boha Otce a zároveň člověk. Říkáme „jednorozený“, protože Ježíš Kristus je jediný a pravý Syn Boha Otce, kdežto my jsme byli z milosti Boží jen přijati za děti Boží při svatém křtu. V Písmě svatém čteme také o „bratřích Páně“ (Mat. 12,47). „Bratři Páně“ nebyli skuteční bratři Pána Ježíše, nýbrž jeho příbuzní. Již v Starém Zákoně slovem „bratr“ se označoval nejen rodný bratr, nýbrž i příbuzný a známý. Abraham nazval Lota svým bratrem, ač byl Abraham jeho strýcem. Židé pokládali všechny členy svého národa za jednu velkou rodinu, kde všichni byli bratry a sestrami. Jména tak zvaných „bratří Páně“ jsou: Jakub apoštol, Josef a Šimon. Otcem Jakuba, a tím i jeho bratří, jmenuje Nový Zákon Alfea (Kleofáše); matka jejich Marie se nazývá „sestrou“ (to je příbuznou) Panny Marie.

Říkáme „Bůh a zároveň člověk“, protože Syn Boží je Bůh od věčnosti, ale v čase vzal na sebe také lidskou přirozenost, totiž lidské tělo a lidskou duši, a tak se stal člověkem.

Čím dokázal Ježíš Kristus své božství? – Svým učením. Učení Pána Ježíše je nejvýš dokonalé a on sám o sobě častěji řekl, že je Syn Boží. Pod přísahou to prohlásil slavnostně u Kaifáše. (Mat. 26, 63-64). – Svým životem. On mohl říci i nepřátelům: „Kdo z vás bude mne viniti z hříchu?“ (Jan 8, 26). – Svými zázraky. Zázrak je takový skutek, který může vykonat vlastní mocí toliko Bůh. Pán Ježíš vlastní mocí proměnil vodu ve víno a dvakráte na20 sytil tisíce lidi několika chleby; vymítal zlé duchy a utišil bouři na moři; uzdravil pouhým slovem nemocné a křísil mrtvé; sám vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa. Svými proroctvími. Proroctví je předpovědění takové budoucí věci, kterou může vědět toliko vševědoucí Bůh. Pán Ježíš předpověděl na příklad zradu Jidášovu, zapření Petrovo, své utrpení, smrt, zmrtvýchvstání, nanebevstoupení, seslání Ducha svatého a rozboření Jerusalema. Všechny tyto předpovědi se splnily. Také se splní to, co předpověděl Pán Ježíš o konci světa a posledním soudu.

Jméno Ježíš vyslovuj vždy s největší úctou! Při vyslovení nejsvětějšího jména Ježíš skloň hlavu! Rád používej pozdravu: „Pochválen buď Ježíš Kristus!“ Říkej však slova tohoto pozdravu vždy s největší úctou! Ať náleží!! celou svou duší i tělem Pánu Ježíši: „Ježíši, Tobě žiji, Ježíši, Tobě umírám, Ježíši, Tvůj jsem živ i mrtev. Amen.“

14. Skrytý život Páně

43. Co znamená: Ježíš Kristus se počal z Ducha svatého?

Ježíš Kristus se počal z Ducha svatého, znamená: Duch svatý způsobil, že Syn Boží začal býti také člověkem.

44. Proč se Panna Maria nazývá „nejsvětější Pannou“?

Panna Marie se nazývá „nejsvětější Pannou“, protože byla uchrá­něna hříchu dědičného, žila do smrti bez hříchu osobního a zůstala vždy pannou.

45. Proč se Panna Maria nazývá „matkou Boží“?

Panna Maria se nazývá „matkou Boží“, protože se z ní narodil Ježíš Kristus, Bůh a zároveň člověk.

46. Kde se narodil Ježíš Kristus?

Ježíš Kristus se narodil v Betlémě ve chlévě.

Panna Maria je nejsvětější Panna a Matka Boží. – Za matku Vykupitele vyvolil Bůh nejčistší dívku z Nazareta, Pannu Marii. Proto ji uchránil hříchu dědičného, takže Panna Maria byla počata bez hříchu prvotního, přišla na svět svatá, to je v milosti posvěcující. Svátek jejího Neposkvrněného početí je 8. prosince a jejího Narození je 8. září. Zasnoubena byla svatému Josefovi. Když· uslyšela Panna Maria od anděla, že se má státi matkou Vykupitele působením Ducha svatého, přivolila k tomu slovy: „Aj, já služebnice Páně, staniž se mi podle slova tvého“ (Luk. 1, 38). V té chvíli Duch svatý způsobil, že Panna Maria začala být matkou našeho vykupitele Ježíše Krista. Proto říkáme, že Panna Maria počala Ježíše Krista z Ducha svatého. „Jenž se počal z Ducha svatého.“ Tehdy upravil Duch svatý pro Syna Božího lidské tělo v lůně Panny Marie a stvořil pro něho lidskou duši. Tak jednorozený Syn Boží se vtělil. Vtělení Syna Božího si vděčně připomínáme svátkem Zvěstování Panny Marie 25. března a modlitbou Anděl Páně.

Panna Maria se stala matkou našeho Vykupitele tak zázračným způsobem, že v zůstala zároveň pannou a pannou vždy zůstala. Bylo to předpověděno již ve Starém Zákoně: „Aj, Panna počne a porodí Syna … “ (Iz. 7, 14). Víme to také z ústního podání apoštolů. Od nejstarších dob Církve se proto modlí „jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Mane Panny“. Tak učili svatí apoštolové první křesťany a křesťané povždy věřili a věří: Panna Maria zůstala vždy pannou.

Svatý Josef. – Ježíš Kristus jako člověk pozemského otce nemá, poněvadž se stal člověkem zázračným působením Ducha svatého: Svatý Josef je proto jen pěstounem Pána Ježíše. Svátek svatého Josefa je 19. března a svátek svatého Josefa dělníka je 1. května. Celý měsíc březen je věnován úctě svatého Josefa. Naši čeští předkové jsou nám vzorem úcty svatého Josefa, neboť si jej zvolili za ochránce české země. Svatý Josef je uctíván jako ochrance rodin a celé Církve. Je také vzorem dělníku, neboť sám byl odkázán na práci svých rukou jako tesař. Také jej uctíváme jako zvláštního ochránce mravní čistoty a vzýváme ho, aby nám vyprosil šťastnou hodinu smrti. Umíral šťastně, neboť při jeho smrti byl Pán Ježíš a Panna Maria. Přidávej proto každý večer k modlitbě aspoň krátkou prosbu: „Svaty Josefe, vypros mi šťastnou hodinu smrti.“ Jak se svatý Josef vyobrazuje?

Narození Ježíše Krista. – „A Slovo tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi (Jan 1, 14). „Slovo“ je druhá božská osoba jednorozený Syn Boží. Začal viditelně mezi námi přebývat v podobě lidské, když se narodil. Svátek Narození Páně slavíme 25. prosince (Hod Boží vánoční). Obřezání Páně 1. ledna, Zjevení Páně (Sv. tří králů) 6. ledna, Obětování Páně (Hromnic) 2. února. Hlavní události z dětství a mládí Páně si připomínáme v růženci radostném. Pán Ježíš žil životem skrytým v Nazaretě až do svého třicátého roku. Když mu bylo třicet let, začal působit veřejně.

Pán Ježíš se narodil dobrovolně v chudobě, aby tím začal pokání za naše hříchy a také aby ukázal, že pravým zlem není chudoba, nýbrž hřích. Právě proto se stal Syn Boží člověkem, aby nás vysvobodil z otroctví hříchu a zasloužil nám nebe. Často o tom uvažuj a také podle toho jednej!

15. Veřejný život Páně

47. Jak působil Pán Ježíš veřejně?

Pán Ježíš působil veřejně takto: Kázal pravdy Boží, posvěcoval věřící a vedl je k zbožnému životu.

48. I čemu si Pán Ježíš vyvolil apoštoly?

Pán Ježíš si vyvolil apoštoly, aby později místo něho kázali pravdy Boží, posvěcovali věřící a vedli je k zbožnému životu.

Veřejné působení Pána Ježíše. – Pán Ježíš kázal pravdy Boží. Co si pamatuješ z jeho kázání? –Které znáš pamětihodné výroky Pána Ježíše? – Pán Ježíš posvěcoval věřící: Často se modlíval a učil jiné se modlit, dětem žehnal, kajícníkům odpouštěl hříchy, ustanovil mši svatou, svátosti a na kříži se za nás obětoval. – Pán Ježíš vedl věřící k zbožnému životu. Sám na sobě ukazoval, jak mají svatě žít: „Učte se ode mne“ (Mat. 11, 29). „Příklad zajisté dal jsem vám“ (Jan 13, 15). Mimo to výslovně napomínal k dobrému, varoval před zlým, přikazoval plnit zákon Boží a také sám dával přikázání. Tak působil veřejně tři léta. Shromažďoval kolem sebe věřící, vybral si z nich učedníky a z těch si vyvolil dvanáct apoštolů.

Pán Ježíš řekl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne“ (Jan 14, 6.) Hleď proto co nejlépe poznat učení Pána Ježíše. Bud‘ pozorný v náboženském vyučování a také se pilně uč tomu, co je uloženo. Poslouchej pozorně slovo Boží při kázání a křesťanském cvičení. Čítávej rád v Biblických dějinách, v Katechismu a až budeš dospělejší, čítávej také v Písmě svatém, zvláště v Novém Zákoně.

16. Umučení Páně

49. Kde zemřel Pán Ježíš?

Pán Ježíš zemřel na hoře Kalvárii u města Jeruzaléma.

50. K čemu trpěl a zemřel Pán Ježíš?

Pán Ježíš trpěl a zemřel, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil.

Utrpení a smrt Pána Ježíše. – Bůh trpět nemůže. Proto vzal na sebe Syn Boží lidské tělo a lidskou duši, aby mohl za nás trpět, zemřít a tak nás vykoupit a spasit. Pán Ježíš trpěl a zemřel jako člověk, poněvadž jako Bůh nemohl ani trpět ani zemřít. To všechno vzal na sebe dobrovolně a z lásky k nám. „Větší lásky nemá nikdo nad tu, kterou má ten, kdo dává svůj život za své přátelé“ (Jan 15, 13). „Pozoruj Pána Ježíše na kříži: Hlavu má skloněnu, aby tě políbil, ruce rozepjaty, aby tě objal, srdce otevřeno, aby tě ukryl a chránil“ (svatý Augustin).

Pán Ježíš trpěl a zemřel, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil. Slovo „vykoupil“ znamená: Vykoupil nás z otroctví hříchu, dal nám náhradu za lidské hříchy, a tak nás vysvobodil od věčného zavržení. Tím nás spasil, to znamená: Zasloužil nám opět milost posvěcující a právo na nebe. Dobrovolná smrt Pána Ježíše na kříži je oběť Nového Zákona. Tuto oběť denně nekrvavým způsobem nám tajemně předvádí mše svatá.

„Beránek Boží“. – Obětování beránka nařídil Hospodin Izraelským, než vyšli z Egypta (II. Mojž. 12, 3-13). Na památku toho obětovali každoročně beránka velikonočního. O Kristu Vykupiteli předpověděl prorok Izaiáš, že svou smrtí bude se obětovat za naše hříchy, jako beránek (Iz. 55, 6-7). A Pán Ježíš obětoval se tak na kříži skutečně: .,Náš velikonoční beránek, Kristus byl obětován“ (I. Kor. 5, 7). „Ejhle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa“ (Jan 1, 29). – To, co za nás Pán Ježíš trpěl, je krátce obsaženo v růženci bolestném.

Svatý kříž vidíš v kostele, na věži, na hřbitově, u cest, v domácnosti a jinde. Vděčně pozdravuj toto svaté znamení spásy. Hoši a mužové mají smeknout, dívky a ženy mají udělat kříž anebo alespoň se uklonit. Je krásné při tom pozdravit svatý kříž také slovy: „Klaníme se tobě, Pane Ježíši Kriste, a dobrořečíme Tobě, neboť svatým křížem svým svět jsi vykoupil.“ V pátek odpoledne ve tři hodiny se pomodli pětkrát Otčenáš, Zdrávas a jednou Věřím v Boha, abys poděkoval Pánu Ježíši za to, že za tebe zemřel a tak tě vykoupil. Poděkujme Kristu Pánu za všelikou jeho svatou ránu! Pro jeho umučení na věky jsme s Bohem usmířeni.“

17. Ježíš Kristus vstal z mrtvých

51. Co znamenají slova: „Sestoupil do pekel“?

Slova „sestoupil do pekel“ znamenají, že duše Páně po jeho smrti sestoupila do předpeklí.

52. Co znamenají slova: „Vstal z mrtvých“?

Slova „vstal z mrtvých“ znamenají, že Pán Ježíš vlastní mocí spojil svou duši opět s tělem a vyšel neviditelně z hrobu zavřeného.

53. Čemu nás učí zmrtvýchvstání Páně?

Zmrtvýchvstání Páně nás učí, že Pán Ježíš je nejen člověk, ale zároveň Bůh a že i naše těla budou jednou, vzkříšena z mrtvých.

Sestoupil do pekel. – Když Pán Ježíš zemřel na kříži, odloučila se jeho duše od těla. Jeho božství však zůstalo dále spojeno s jeho tělem i s jeho duší. Hned po smrti „sestoupil do pekel“, to je do předpeklí. Je to místo, kde duše svatých, zemřelých před Kristem, pokojně a bez bolesti očekávaly Vykupitele. Duše Pána Ježíše tam zvěstovala svatým, že jsou vykoupeni a spaseni. S nimi tam zůstala až do třetího dne. To si připomínáme na Bílou sobotu. Zároveň je Bílá sobota památným dnem odpočinku mrtvého těla Páně v hrobě.

Vstal z mrtvých. – Pán Ježíš několikrát určitě předpověděl, že v hrobě nezůstane. Řekl například: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej vystavím.“ Tu řekli Židé : „Šestačtyřicet let byl stavěn tento chrám, a ty jej vystavíš ve třech dnech?“ On však to pravil o chrámu svého těla (Jan 2, 20-21). Pán Ježíš z mrtvých vstal. Apoštol svatý Pavel napsal: „Nevstal-li Kristus z mrtvých, marné je kázání naše, marná je i víra vaše… Avšak Kristus vstal z mrtvých jako prvotina těch, kdož zesnuli“ (I. Kor. 15, 14-20). V Apoštolském vyznání víry se modlí Církev od nejstarších dob: „Třetího dne vstal z mrtvých.“
Od svého vzkříšení má Pán Ježíš tělo oslavené. Proto přišel k svým učedníkům zavřenými dveřmi, vznesl se do výše, nemůže už trpět ani zemřít, je pro nás neviditelný a je přítomen mezi námi ve svaté hostii.

Čemu nás učí zmrtvýchvstání Páně? – Že Kristus sebe vzkřísil, je v dějinách světa největší zázrak. Svým slavným zmrtvýchvstáním dokázal Kristus nezvratně, že je nejen člověk, ale zároveň Bůh a že celé jeho učení je naprosto pravdivé. Zejména je jisté, že také my kdysi budeme vzkříšeni z mrtvých. Zárukou, že i my jednou budeme vzkříšeni z mrtvých s tělem oslaveným, je nám zvláště hodné svaté přijímání. Pán Ježíš slíbil: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v den poslední“ (Jan 6, 55). Proto v čase velikonočním volá Církev všechny katolické křesťany k sv. přijímání. Ukládá to jako velmi důležitou povinnost ve čtvrtém přikázání Církevními.
Zmrtvýchvstání Páně nám slavnostně připomíná Hod Boží velikonoční, svíce velikonoční s odznaky pěti oslavených ran (paškál) a zpěv „Aleluja“, to je: „Chvalte Pána!“. Zvláštní oslava jeho zmrtvýchvstání je na Bílou sobotu při slavnosti vzkříšení. Rodičku Boží oslavujeme v čase velikonočním chvalozpěvem „Raduj se nebes Královno!“ – Hlavní události z oslavení Páně a Panny Marie si krátce připomínáme v růženci slavném.

Každý z vás si může říci s apoštolem svatým Pavlem: „Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen…“ (II. Tím. 1, 12.) Ano, vím a jsem pevně přesvědčen, že Ježíš Kristus je nejen člověk, ale zároveň všemohoucí Bůh, že je všechno pravda, čemu učil a čemu učí svatá Církev katolická. V této víře chci se pilně vzdělávat a posilovat modlitbou, mší svatou, svatým přijímáním, podle té víry chci žít až do smrti, abych jednou byl vzkříšen nikoliv k svému zahanbení, nýbrž k věčné slávě a radosti u Spasitele.

18. Ježíš Kristus vstoupil na nebesa

54. Ve který den vstoupil Pán Ježíš na nebesa?

Pán Ježíš vstoupil na nebesa ve čtvrtek, čtyřicátý den po svém zmrtvýchvstání.

55. Co znamenají slova: „Sedí na pravici Boha Otce všemohoucího?“

Slova: „Sedí na pravici Boha Otce všemohoucího“ znamenají, že Pán Ježíš i jako člověk panuje s Bohem Otcem celému světu.

Vstoupil na nebesa. – Po svém zmrtvýchvstání zjevoval se Pán Ježíš apoštolům čtyřicet dní a učil je o království Božím. Potom vstoupil na nebesa s hory Olivetské svou vlastní mocí, s tělem i s duší, před očima svých učedníků. Vstoupil do nebe první z lidí. „V domě Otce mého je příbytků mnoho … Jdu, abych vám připravil místo“ (Jan 13, 2) . Do nebe vzal s sebou duše z předpeklí. S námi zůstává Pán Ježíš v nejsvětější svátosti oltářní.

Svátek Nanebevstoupení Páně slavíme proto čtyřicátého dne po neděli velikonoční. Před svátkem Nanebevstoupení Páně jsou Kří­žové dni s prosebnými průvody. Mimo jiné se při tom modlíme: „Abys úrodu zemskou dáti a zachovati ráčil, abys mysli naše k nebeským žádostem pozdvihnouti ráčil, prosíme tě, uslyš nás!“; „Hledejte to, co je s hůry, kde Kristus sedí na pravici Boží!“ (Kol. 1. 1).

Sedí na pravici Boha Otce všemohoucího. – Bůh je pouhý duch, a proto nemá ani pravici ani levici. Slova: „Seděti na pravici Boží“ znamenají mít čest, moc a slávu, rovnou Bohu. Pánu Ježíši i jako člověku se dostalo v nebi nejvyšší pocty, moci a slávy, proto říkáme: „Sedí na pravici Boha Otce všemohoucího.“ S Bohem Otcem v jednotě s Duchem svatým žije a kraluje Kristus na věky. To nám připomíná svátek Krista Krále v poslední neděli říjnovou. Máme pracovat o to, aby Kristus kraloval v srdcích všech lidí.

Máme pracovat zvláště modlitbou, osobními obětmi, sebezapřením, dobrým příkladem, dobrým slovem. Této práci říkáme apoštolát. Pán Ježíš je náš nejvyšší Král. Modli se: „Přijď království tvé“ a také pracuj pro království Kristovo.

19. Věřím v Ducha svatého

56. Kdo je Duch svatý?

Duch svatý je třetí božská osoba., Utěšitel a Učitel, kterého seslal Pán Ježíš apoštolům a Církvi.

57. V který den seslal Pán Ježíš apoštolům Ducha svatého?

Pán Ježíš seslal apoštolům Ducha svatého v neděli, desátý den po svém nanebevstoupení.

58. Co zvláště způsobil Duch svatý v apoštolech?

Duch svatý způsobil v apoštolech zvláště, že je osvítil, posilnil a posvětil.

59. Co působí Duch svatý v celé Církvi?

Duch svatý působí v celé Církvi, že ji zachovává, řídí a rozdává skrze ni své milosti, které nám Pán Ježíš zasloužil svou, smrti na kříži.

60. Co působí Duch svatý v nás?

Duch svatý působí v nás, že nás posvěcuje milostí posvěcující a pomáhá nám milostí pomáhající.

61. Co vlévá Duch svatý do naší duše s milostí posvěcující?

S milostí posvěcující vlévá Duch svatý do naší duše: Tři božské ctnosti – víru, naději a lásku, sedm svých darů a ctnosti mravní.

62. Jak se jmenuje sedm darů Ducha svatého?

Sedm darů Ducha svatého se jmenuje: Dar moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, dětinné důvěry v Boha a bázně Boží.

Sestoupení Ducha svatého na apoštoly. – Duch svatý sestoupil na apoštoly v den letnic, to je padesátý den po hlavním velikonoč­ním svátku. Letnice se slavívaly na památku, že Bůh dal na hoře Sinaj desatero přikázání padesátý den po východu Izraelitů z Egypta. Slavnost trvala pouze jeden den. V Jerusalemě bylo tehdy hodně Židů i z dalekých krajin. – My slavíme den letnic na památku seslání Ducha svatého – to je Hod Boží svatodušní.

Dary Ducha svatého. – Duch svatý používá v nás svých sedmi darů k tomu, aby nás mimořádně mocně osvítil, povzbudil a posílil. Tak na příklad darem moudrosti nám pomáhá Duch svatý, abychom jasněji poznávali pravdy Boží, pociťovali nevýslovnou radost z jejich velikosti a krásy a aby nám byly světlem k utvoření pevných zásad životních. V tom je pravá životní moudrost, tak se stáváme opravdu moudrými.
Darem rozumu nám pomáhá Duch svatý, abychom správně rozuměli pravdám Božím. – Darem rady nám pomáhá Duch svatý, abychom se zvláště ve spletitých případech správně rozhodovali vždy pro to, co je ke cti a slávě Boží a k naší spáse. – Darem síly (statečnosti) nám pomáhá Duch svatý, abychom měli vždy odvahu a sílu vykonat přes všechny překážky to, co Bůh po nás žádá. – Darem umění nám pomáhá Duch svatý, abychom uměli ve věcech stvořených vždy víc a více poznávat Boha-Stvořitele, svého nejvyššího Pána a tak se naučili správně číst v knize přírody.
Darem dětinné důvěry v Boha (pobožnosti) nám pomáhá Duch svatý, abychom jako šťastné děti Boží měli vždy bezmeznou, dětinnou důvěru v Boha a proto se k němu modlili vždy rádi, upřímně, s největší důvěrou a co nejčastěji. – Darem bázně Boží nám pomáhá Duch svatý, abychom se na světě nebáli ničeho, kromě hříchu, neboť hřích je největší nevděk k Bohu nejvýš dobrotivému a zároveň největší neštěstí pro člověka.

Denně pros Ducha svatého: „Přijď, Duchu svatý, naplň srdce v tebe věřících a zapal v nich oheň své lásky!“

20. Založení a počátky Církve

63. Co je Církev obecná neboli katolická?

Církev obecná neboli katolická je viditelná společnost všech pokřtěných, kteří mají pravou víru a uznávají papeže za svou viditelnou hlavu.

64. Kdo založil Církev?

Církev založil Pán Ježíš.

65. Jak založil Pán Ježíš Církev?

Pán Ježíš založil Církev takto: 1. odevzdal apoštolům moc hlásat pravdy Boží, posvěcovat věřící a vést je k zbožnému životu; 2. ustanovil apoštola Petra za viditelnou hlavu Církve a 3. slíbil, že zůstane její hlavou neviditelnou.

66. Kterými slovy slíbil Pán Ježíš apoštolu Petrovi nejvyšší moc v Církvi?

Pán Ježíš slíbil apoštolu Petrovi nejvyšší moc v Církvi těmito slovy: „Ty jsi Petr (to je skála) a na té skále založím Církev svou, a brány pekelné ji nepřemohou. A tobě dám klíče od království nebeského: Cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi; a cokoliv rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i na nebi“ (Mat. 16, 18).

67. Kterými slovy ustanovil Pán Ježíš apoštola Petra za viditelnou hlavu Církve?

Pán Ježíš ustanovil apoštola Petra za viditelnou hlavu Církve těmito slovy: ,,Pas beránky mé! … Pas ovce mé!“ (Jan 21, 15-17).

68. Kterými slovy Pán Ježíš slíbil, že zůstane neviditelnou hlavou Církve?

Pán Ježíš slíbil, že zůstane neviditelnou hlavou Církve, těmito slovy: „Já s vámi jsem po všechny dny až do konce světa“ (Mat. 28, 20).

Apoštolové místo Pána Ježíše. – Pán Ježíš odevzdal apoštolům moc hlásat pravdy Boží, posvěcovat věřící a vést je k zbožnému životu těmito slovy: „Dána je mi veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého! A učte je zachovávati všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já s vámi jsem po všechny dny až do konce světa“ (Mat. 28, 18-20). Těmito slovy Pán Ježíš zároveň slíbil, že bude pečovat o svou Církev až do konce světa, že zůstane její hlavou neviditelnou.

Apoštol sv. Petr, první viditelná hlava Církve. – Apoštol sv. Petr se původně jmenoval Šimon, syn Janův. Pán Ježíš mu dal nové jméno, aby ukázal, že mu dá nový a velký úkol, vysoký úřad. „Petr“ znamená česky „skála“. To mělo apoštolu Petrovi připomenout, že má být jako skála pevným základem Církve. – Pán Ježíš slíbil své Církví: „Brány pekelné ji nepřemohou.“ To znamená, že žádní nepřátelé nepřemohou jeho Církev.
Apoštolu Petrovi slíbil Pán Ježíš: „Tobě dám klíče od království nebeského.“ To znamená, slíbil apoštolu Petrovi nejvyšší moc nad všemi ostatními údy Církve ve věcech spásy a také slíbil, že jej učiní svým zástupcem, neboť pán domu odevzdává klíče jen svému zástupci. Dále řekl Pán Ježíš apoštolu Petrovi: „Cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi a cokoliv rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“ Slovo „svázat“ znamená někoho k něčemu zavázat, něco mu nařídit. Proto svatý Petr a jeho nástupci obdrželi právo něco nařídit, co by uznali k spáse za vhodné nebo potřebné. Také ovšem svatý Petr a jeho nástupci obdrželi právo „rozvazovat“. To znamená, že mají právo některá církevní nařízení (církevní přikázání) změnit, zrušit nebo z důležitých příčin prominout. Takovému církevnímu prominutí říkáme dispens. Přikázání Boží však zrušit nemůže nikdo, ani apoštol svatý Petr, ani jeho nástupci.

Do svaté katolické Církve byl jsi přijat svatým křtem. Poděkuj za tu velikou milost a slib svaté Církvi věrnost: „Děkuji ti, trojjediný Bože, že jsi mne přijal do svaté katolické Církve. Jsem tomu upřímně rád, jen pomáhej mi, abych ji zůstal vždy věrným a podle jejích přikázání také žil.“

21.
Skrytý obsah
22.
Skrytý obsah
23.
Skrytý obsah
24.
Skrytý obsah
25. Úkol Církve

79. K čemu založil Pán Ježíš Církev?

Pán Ježíš založil Církev, aby místo něho učila pravdám Božím, posvěcovala věřící a vedla je k zbožnému životu.

80. Může se Církev v učení o víře a mravech mýlit?

V učení o víře a mravech se Církev mýlit nemůže, poněvadž jí Pán Ježíš udělil dar neomylnosti.

81. Komu přísluší v Církvi dar neomylnosti?

Dar neomylnosti přísluší v Církvi papeži, když ohlašuje, buď sám anebo spolu s biskupy, pro celou Církev závazné rozhodnutí ve věcech víry a mravů.

V čem spočívá dar neomylnosti? – Dobře rozeznávej! Papež není neomylný ve svém světském vědění, ani když se vyslovuje o některé náboženské pravdě soukromě. Je neomylný jen tehdy, když slavnostně jako nejvyšší učitel a pastýř pro celou Církev závazně a jednou provždy rozhoduje, v kterou pravdu máme věřit nebo co máme konat pro svou spásu. V tu chvíli ho chrání Duch svatý od omylu. Taktéž neomylně rozhoduje o víře a mravech obecný církevní sněm, (koncil) papežem svolaný a potvrzený.

Neomylný neznamená bezhříšný. Pán Ježíš neslíbil ani svatému Petrovi, ani jeho nástupcům bezhříšnost. Církev „je sloup a základ pravdy“. (1. Tim. 3, 15) Tak se věřilo v Církvi od počátku. „Řím promluvil, spor ukončil.“ (sv. Augustin, zemřel r. 430) Na vatikánském církevním sněmu r. 1870 byla neomylnost Církve prohlášena výslovně za článek víry.

Odkud víme, že Pán Ježíš udělil Církvi dar neomylnosti. – Že Pán Ježíš udělil Církvi dar neomylnosti, víme z jeho slov, jimiž přislíbil Církvi svou ustavičnou pomoc a pomoc Ducha Svatého Svou ustavičnou pomoc Církvi slíbil Pán Ježíš těmito slovy: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ (Mat. 28, 20) To znamená, že skrze Církev učí sám Pán Ježíš a ten se mýlit nemůže. Apoštolu svatému Petrovi slíbil: „Já jsem prosil za tebe, aby tvá víra nepřestala, a ty jednou po svém obrácení posiluj bratry své.“ (Luk. 22, 32) Toto zaslíbení platí i pro nástupce svatého Petra, římského papeže. Ustavičnou pomoc Ducha Svatého slíbil Pán Ježíš Církvi těmito slovy: „Já budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstával na věky – Ducha pravdy.“   (Jan 14, 16)

Raduj se z toho, že jsi údem katolické Církve, kterou založil Pán Ježíš na nerozborné skále – na jejím neomylném učitelském úřadě. Hrdě se k ní hlas nejen svým jménem, svým slovem ale i celým svým životem. Se svatým apoštolem Pavlem si můžeš klidně říci: „Vím, komu jsem uvěřil a jsem přesvědčen!“   (2. Tim. 1, 12)

26.
Skrytý obsah
27.
Skrytý obsah
28.
Skrytý obsah
29.
Skrytý obsah
30.
Skrytý obsah
31.
Skrytý obsah
32.
Skrytý obsah
33.
Skrytý obsah
34.
Skrytý obsah

35.
Skrytý obsah
36.
Skrytý obsah
37.
Skrytý obsah
38.
Skrytý obsah
39.
Skrytý obsah
40.
Skrytý obsah
41.
Skrytý obsah
42.
Skrytý obsah
43.
Skrytý obsah
44.
Skrytý obsah
45. Oběť Nového zákona

137. Co je oběť?

Oběť je viditelný dar, který přinášíme Bohu jako svému nejvyššímu Pánu.

138. Která je oběť Nového zákona?

Oběť Nového zákona je sám Pán Ježíš, který se za nás svou smrtí na kříži obětoval a v každé mši svaté tu oběť na oltáři zpřítomňuje.

Oběti ve Starém zákoně. – Od nejstarších dob lidé se k Bohu nejen modlili, ale také mu přinášeli oběti. Vzpomeň, co obětoval Ábel, Kain, Noe, Abrahám, Melchisedech. Ve Starém zákoně Bůh oběti nařídil. Obětní dary (zvířata, chléb, víno) byly Bohu nejen předneseny, ale také zničeny spálením nebo vylitím. Mělo se tím naznačit, že Bůh, dárce života i plodin, je nejvyšším Pánem těchto darů i jejich dárců.

Lidé obětovali ty dary místo sebe. Chtěli vyznat, že jejich život o majetek patří Bohu, že jsou odhodláni dát sebe Bohu z lásky k němu i na odčinění svých hříchů. Proto vkládali obětující své ruce na hlavu dobytčete, které dávali Bohu místo sebe. Při tom vyznávali své hříchy a přednášeli bohu své prosby. Tak vzbuzovali úmysl, na který Bohu obětují.

Starozákonní oběti byly ovšem nedokonalé, ale Bůh je přijímal, neboť viděl v obětovaných darech náznak nejdražšího daru, jímž je Vykupitel, jeho nejmilejší Syn, Beránek boží, který vzal na sebe hříchy celého světa. Tak naznačovaly neboli předobrazovaly starozákonní oběti oběť Pána Ježíše na kříži, při níž byl nejdokonalejší obětník – Bůh a zároveň člověk – i nejdokonalejší dar – opět Bůh a zároveň člověk.

Zvláštním předobrazem Vykupitele byl beránek, obětovaný každodenně v jeruzalémském chrámě, a beránek velikonoční. Předobrazem mše svaté byly zvláště obětní dary, které přinesl Bohu Melchisedech, totiž chléb a víno (I. Mojž. 14, 18)

Oběť Nového zákona. – Oběti ve Starém zákoně lidem později zevšedněli. Dávali sice bohu obětní dary, ale zapomínali obětovat sebe, neměli pokorného obětního smýšlení. Proto ohlásil Bůh ústy proroka Malachiáše: „Nemám zalíbení ve vás – praví Hospodin zástupů – a oběti nepřijmu z ruky vaší. Neboť od východu slunce až na západ veliké jest jméno mé mezi národy; na každém místě bude obětována a podávána bude jménu mému oběť čistá“ (Mal. 1, 10-11). Oběti Starého zákona přestaly úplně, když byla přinesena a ustanovena oběť Nového zákona, kterou oběti starozákonní jen naznačovaly, předobrazovaly. Přestaly tehdy, když se za všechny obětoval Vykupitel na kříži. Na znamení toho při jeho smrti se opona ve chrámu jeruzalémském roztrhla.

Na kříži se obětoval Pán Ježíš způsobem krvavým, neboť byl zabit jako obětní beránek za naše hříchy. Tím se obětoval, že dobrovolně z lásky k nám se dal přibít na kříž. V každé mši svaté se tato oběť Pána Ježíše zpřítomňuje. To znamená: Je to stejná oběť jako na kříži, jenže nekrvavá. Můžeme mít proto takový užitek z každé mše svaté, jako kdybychom byli přítomni krvavé oběti Pána Ježíše na kříži. Při mši svaté se obětuje Pán Ježíš způsobem nekrvavým, totiž tak, že znovu netrpí a neumírá. Pán Ježíš za nás krvácel a umíral jednou, totiž na kříži, na hoře Kalvárii. Na kříž se obětoval Pán Ježíš sám, při mši svaté se obětuje prostřednictvím kněze.

Když jdeš na mši svatou, je to stejné, jako bys šel na Kalvárii pod kříž, na kterém umírá za tebe Pán Ježíš. Rád, s úctou a se svatou bázní proto pospíchej na mši svatou nejen v neděle a zasvěcené svátky, kdy jsi k tomu povinen pod těžkým hříchem, ale i dobrovolně ve všední den! Ať se nikdy svým chováním při mši svaté nepodobáš vojákům a Židům pod křížem. Měj při mši svaté podobnou úctu, zbožnost a lásku, jakou měla pod křížem Panna Maria, svatý apoštol Jan, svatá Maria Magdaléna a ostatní svaté ženy. Pěstuj v sobě takové obětní smýšlení, aby ses co nejvíce přiblížil obětnímu smýšlení samého Pána Ježíše. Vytrvale se o to modli. Jen tak se staneš dokonalejším vyznavačem Krista, dokonalejším křesťanem.

46.
Skrytý obsah
47.
Skrytý obsah
48.
Skrytý obsah
49.
Skrytý obsah
50.
Skrytý obsah
51.
Skrytý obsah
52. Pokání - svátost Božího milosrdenství

155. Co je svátost pokání?

Svátost pokání je svátost, kterou se pokřtěnému odpouštějí hříchy.

156. Jak ustanovil Pán Ježíš svátost pokání?

Pán Ježíš ustanovil svátost pokání takto: Po svém zmrtvýchvstání se ukázal apoštolům, dechl na ně a řekl: „Přijměte Ducha svatého. Kterým hříchy odpustíte, těm se odpouštějí, a kterým (je) zadržíte, jsou zadrženy“ (Jan 20, 21-23)

157. Na koho přešla moc od apoštolů odpouštět hříchy?

Moc odpouštět hříchy přešla od apoštolů na biskupy platně vysvěcené a na kněze jimi zplnomocněné.

158. Co se odpouští ve svátosti pokání?

Ve svátosti pokání se odpouštějí hříchy, tresty věčné a část trestů časných.

159. Které milosti se udělují ve svátosti pokání?

Ve svátosti pokání se uděluje milost posvěcující tomu, kdo ji ztratil, rozmnožení milosti posvěcující tomu, kdo ji měl a mnoho zvláštních milostí ke  zbožnému životu.

160. Kdy jsme povinni přijmout svátost pokání?

Svátost pokání jsme povinni přijmout alespoň jednou za rok a v nebezpečí smrti.

161. Kolik částí náleží ke svátosti pokání?

Ke svátosti pokání náleží pět částí: Zpytování svědomí, lítost, opravdové předsevzetí, zpověď a dostiučinění.

Kdo má moc odpouštět hříchy? – Moc odpouštět hříchy má Bůh. Ježíš Kristus jakožto vtělený Syn Boží dal tuto moc apoštolům a od apoštolů přešla tato moc na biskupy platně vysvěcené a na kněze jimi zplnomocněné.

Kdy jsme povinni přijmout svátost pokání? – Ve svém čtvrtém přikázání Církev ukládá: „Zpovídej se alespoň jednou za rok!“ Slovo „alespoň“ naznačuje, že si přeje, abychom chodili ke svaté zpovědi častěji. Častější svatá zpověď posiluje duši k dobrému, oslabuje zlé náklonnosti a činí svědomí citlivějším. Svátost pokání je nevyhnutelně nutným prostředkem spásy pro katolického křesťana, který těžce zhřešil a může se vyzpovídat. Kromě toho je povinen se vyzpovídat, kdo je v nebezpečí smrti a je si vědom těžkého hříchu. Když nemá možnost se vyzpovídat, má ihned litovat těžkého hříchu z lásky k Pánu Bohu a toužit po svaté zpovědi. Chce-li však přistoupit ke svatému přijímání, musí se před tím ještě vyzpovídat.

Každou dobrou svatou zpovědí můžeš získat mnoho milostí. Važ si toho, že můžeš chodit ke svaté zpovědi častěji. Kněz je ochoten tě vyzpovídat kdykoliv. Zvykni si přistupovat ke svaté zpovědi alespoň jednou za měsíc. Pamatuj: Ani jeden měsíc bez svaté zpovědi!

53. Zpytování svědomí

162. Co znamená zpytovat svědomí?

Zpytovat svědomí znamená vážně přemýšlet, kterých hříchů jsme se dopustili.

163. Za kterou dobu musíme zpytovat svědomí?

Svědomí musíme zpytovat za dobu od poslední platné zpovědi.

164. Jak zpytujeme svědomí?

Svědomí zpytujeme tak, že po modlitbě k Duchu svatému vzpomínáme: 1. zdali jsme se naposledy platně zpovídali, zdali jsme vykonali uložené pokání a zdali jsme byli dobře připraveni k svatému přijímání; 2. jak jsme zachovávali jednotlivá přikázání Boží, církevní a máme-li na sobě některý hlavní hřích a 3. jak jsme plnili povinnosti svého stavu.

165. Nač máme zvlášť vzpomínat při zpytování svědomí?

Při zpytování svědomí máme zvlášť vzpomínat, zdali jsme byli tak nešťastni a dopustili se i hříchu těžkého a kolikrát.

Jak máš zpytovat svědomí? – Abys mohl opravdu dobře zpytovat svědomí, dělej to na místě, kde tě nikdo nevyrušuje. Modlitby před zpytováním svědomí a návod ke zpytování s ostatní přípravou k svaté zpovědi najdeš v modlitební knížce. Hříchy, kterých ses dopustil od poslední platné zpovědi, si také zapamatuj, abys to dovedl říci knězi při svaté zpovědi. Když něčemu dobře nerozumíš, zeptej se kněze!

Čím déle kdo nebyl u svaté zpovědi, tím déle a také pečlivěji má zpytovat svědomí. Kdyby někdo zpytoval svědomí tak povrchně a nedbale, že by z velké nedbalosti neřekl při zpovědi nějaký těžký hřích, zpovídal by se neplatně a dopustil by se nového těžkého hříchu – svatokrádeže. Při zpytování svědomí nebuď lehkomyslný, ale ne příliš úzkostlivý.

Před zpytováním svědomí se pomodli k Duchu svatému:
„Duchu svatý, osvěť mě, abych své hříchy náležitě poznal, srdečně jich litoval, upřímně se z nich vyzpovídal a opravdu se polepšil. Amen.“

Zvykni si krátce zpytovat svědomí každý den při večerní modlitbě. Zpytování svědomí spojené s dokonalou lítostí je nejdůležitější část večerní modlitby, neboť očisťuje duši od hříchů. S duší čistou můžeš vždy klidně usínat, neboť nemusíš se bát soudu Božího. I kdybys v noci zemřel náhle, budeš na soud Boží připraven. Tak si zachováš své svědomí vždy citlivé a také si velmi usnadníš zpytování svědomí před svatou zpovědí. Svědomí zpytuj před svatou zpovědí vždy tak, jako by to byla tvá zpověď poslední – budeš se dobře zpovídat a kdysi šťastně umírat.

54. Bez lítosti není odpuštění

166. Která část svátosti pokání je nejpotřebnější?

Nejpotřebnější část svátosti pokání je lítost, poněvadž bez lítosti nemůžeš dosáhnout nikdy odpuštění hříchů.

167. Co je lítost?

Lítost je duševní bolest a ošklivost nad spáchanými hříchy.

168. Jaká lítost nestačí k odpuštění hříchů?

K odpuštění hříchu nestačí lítost, při které nemyslíme na Boha; takové lítosti říkáme přirozená. K odpuštění hříchů je nutná lítost nadpřirozená.

169. Kdo má lítost nadpřirozenou?

Lítost nadpřirozenou má, koho opravdu mrzí, že neuposlechl Pána Boha.

170. Kolikerá je lítost nadpřirozená?

Lítost nadpřirozená je dvojí: dokonalá a nedokonalá.

Lítost přirozená. – Kdyby někdo při lítosti vůbec nemyslil na Boha a litoval by svých hříchů jen proto, že jimi upadl do hanby, škody, nemoci, měl by lítost jen přirozenou. Taková lítost nestačí k odpuštění hříchů, i když je někdy velmi účinná a vede k polepšení života. K odpuštění hříchů je třeba lítosti nadpřirozené.

Lítost nadpřirozená. – Lítost nadpřirozenou máme tehdy, když nás opravdu mrzí, že jsme neposlechli Pána Boha. Taková lítost je však možná jen s pomocí milosti Boží. Lítost nesmí být jen v citu. Je to úkon rozumu a vůle, kterým odsuzujeme a zavrhujeme spáchané hříchy, spojený s rozhodnutím, už se jich nikdy nedopustit.

Není lítost jako lítost. Hleď, abys měl vždy lítost dokonalou. Čím větší bude tvoje lítost, tím větší bude odpuštění u Boha, a to nejen odpuštění hříchů, ale odpuštění větší části časných trestů za hříchy.

55. Lítost dokonalá a nedokonalá

171. Kdo má lítost dokonalou?

Lítost dokonalou má, kdo lituje svých hříchů z lásky k Pánu Bohu.

172. Čeho nabýváme lítostí dokonalou?

Lítostí dokonalou nabýváme ihned odpuštění hříchů. Kdo však měl na sobě hřích těžký, musí se z něho ještě vyzpovídat.

173. Kdo má lítost nedokonalou?

Lítost nedokonalou má, kdo lituje svých hříchů jen ze strachu před tresty Božími. Takovému se odpouštějí hříchy až ve svaté zpovědi.

Lítost dokonalá. – Lítost dokonalou má, kdo svých hříchů lituje z lásky k Pánu Bohu. Představ si živě, jak dokonalý, mocný a dobrý je Bůh: „Bože můj! Tys nejdokonalejší, a proto hoden lásky největší. Od tebe mám všechno dobré. Tys mne stvořil, vykoupil a posvětil. Ty o mne ustavičně otcovsky pečuješ. Nebe jsi mi připravil, denně mi dobře činíš, a já?… Pane Ježíši, máš mne tolik rád! Trpěl jsi na kříži za mé hříchy, zemřel, ve svatostánku kvůli mně stále přebýváš, a já?… Já jsem tě neposlechl. Bolí mne to, lituji toho srdečně. Kéž bych se nikdy nebyl dopustil tak velikého nevděku.“

Při dokonalé lítosti je dobré se zahledět na kříž nebo na obraz trpícího Spasitele, třeba jak na zem padá na hoře Olivetské, nebo si ho představit zbičovaného, s trnovou korunou na hlavě, jak ho Pilát ukazuje Židům („Ejhle člověk“). Jak smutně se na tebe dívá, a ty tak málo jsi mu dal za tolik lásky. Apoštol Petr po svém hříchu nesnesl jeho pohled, plakal hořce, a ty bys to vydržel se dívat se mu do očí bez lítosti?

Čeho nabýváme lítostí dokonalou? – Lítostí dokonalou nabýváme ihned odpuštění hříchů. Kdo však měl na sobě hřích těžký, musí se z něho vyzpovídat. Vzbuď dokonalou lítost každý večer, než jdeš spát, poněvadž nevíš, zdali se dočkáš rána. Jestliže jsi byl tak nešťasten, že jsi upadl do těžkého hříchu, vzbuď ihned dokonalou lítost a jdi co nejdříve k svaté zpovědi. Dokonalá lítost je jako první pomoc při těžkém zranění. Pomoz vzbudit dokonalou lítost i jinému, kdo je v nebezpečí smrti. Můžeš to učinit krátce aspoň těmito slovy: „Pane Ježíši, já tě miluji, svých hříchů lituji. Buď milostiv mně hříšnému.“ – „Ježíši, smiluj se nade mnou, slituj se nade mnou, odpusť mi hříchy mé.“ – „Můj Ježíši, milosrdenství, slitování, odpuštění.“

Každý večer po zpytování svědomí vzbuď nad svými hříchy dokonalou lítost aspoň krátce: „Pane Ježíši, já tě miluji, svých hříchů lituji a polepšení slibuji, zvláště že…“ (Teď řekneš, v čem se chceš druhý den nejvíce polepšit, aby Pán Ježíš mohl být s tebou více spokojen.)

56. Opravdové předsevzetí

174. Co musí být s lítostí nezbytně spojeno?

S lítostí musí být nezbytně spojeno opravdové předsevzetí.

175. Kdo má opravdové předsevzetí?

Opravdové předsevzetí má, kdo se chce opravdu chránit aspoň každého hříchu těžkého a blízké příležitosti k němu.

Opravdové předsevzetí. – Kdo někomu udělal škodu na duši, na těle, na dobrém jméně nebo na majetku, má si umínit, že učiněnou škodu napraví. Kdo žil s někým v nepřátelství a hněvu, má nepřátelství zanechat a dál se nehněvat. Kdo by nechtěl napravit značnou škodu, nebo by nechtěl zanechat velkého nepřátelství, neměl by opravdového předsevzetí a zpovídal by se neplatně, svatokrádežně.

Blízká příležitost k hříchu. – Blízkou příležitostí k hříchu je osoba, společnost, místo a vůbec všechno, co nás přivádí do velkého nebezpečí hřešit. Správně se říká: „Příležitost dělá zloděje.“ „Kdo miluje nebezpečí, zahyne v něm“ (Sir 3, 27). Kdo nemíní zanechat některého těžkého hříchu anebo dobrovolné blízké příležitosti k němu, nemá opravdového předsevzetí. Takový se zpovídá neplatně, svatokrádežně a rozhřešení mu nic nepomůže.

Pán Ježíš řekl o příležitosti k těžkému hříchu: „Pohoršuje-li tě tvé oko, vyloupni je; lépe je ti s jedním okem vejít do království Božího, než s oběma očima býti uvržen do pekelného ohně, kde jejich červ neumírá a oheň nehasne“ (Mar 9, 45-46). To znamená: Kdyby ti osoba nebo věc nebo nějaké místo nebo cokoliv jiného bylo tak milé jako oko a přivádělo by tě to k těžkému hříchu, musíš se od toho odloučit!

Předsevzetí není pouhé přání nebo touha: Kéž bych byl lepší! Jak rád bych toho a toho zanechal, ale… Předsevzetí je pevné a rozhodnutí vůle: Zanechám toho, ať to stojí cokoliv, udělám to! Nevadí obava: Možná, že zase pochybím. Tak i závodník připouští, že ho může potkat nehoda, ale je rozhodnut: Napnu všechny síly, abych zvítězil!

Kdo se chce opravdu polepšit a zachovat si milost posvěcující, chrání se každé příležitosti k hříchu, rád a často se modlí, často přistupuje ke svaté zpovědi a k svatému přijímání (nejméně jednou za měsíc a pokud možno ještě častěji), dává pozor na kázání, čte náboženské knihy, časopisy a používá všech vhodných prostředků, aby se duchovně posilnil a otužil.

57. Vyznání hříchů - zpověď

176. Z kterých hříchů jsme povinni se zpovídat?

Jsme povinni se zpovídat alespoň z každého hříchů těžkého i z jeho počtu.

177. Zpovídá se platně, kdo vlastní vinou neřekl ve zpovědi těžký hřích?

Kdo vlastní vinou neřekl ve zpovědi těžký hřích, zpovídá se neplatně a dopouští se tím nového těžkého hříchu – svatokrádeže.

Zpověď. – Říkáme zpověď, poněvadž musíme spáchané hříchy knězi povědět. Nestačí zpověď obecná: „Mám hříchy na sobě“ ani zpověď hromadná: „Zhřešili jsme.“ Pánu Ježíši se kajícníci zpovídat nemuseli, poněvadž on jako vševědoucí Bůh všechny jejich hříchy znal.

Jsme povinni se zpovídat alespoň z každého hříchu těžkého i z jeho počtu. Počet má se udat přesný, a když to není možné, pak alespoň přibližný: Asi tolikrát, za týden, za měsíc nebo za rok.

Z hříchů lehkých se nemusíme zpovídat, neboť je Bůh odpouští i mimo svátost pokání. Čím? Dokonalou lítostí, nebo když máme alespoň lítost nedokonalou a jdeme ke svatému přijímání anebo přijímáme-li poslední pomazání. Zbožná účast na mši svaté a svátostiny nám pomáhají vzbudit nad hříchy lítost snadněji a dokonaleji. Zpovídat se ze všech lehkých hříchů je však velmi užitečné. K platnosti svaté zpovědi ovšem stačí, když se vyzpovídáme alespoň z jednoho lehkého hříchu.

Kdo vlastní vinou neřekl (zamlčel) ve svaté zpovědi těžký hřích, zpovídá se neplatně a dopouští se nového těžkého hříchu – svatokrádeže. Ten proto musí: 

  1. Vyzpovídat se ze zamlčeného těžkého hříchu. 
  2. Říci, v kolika zpovědích tento hřích zamlčel. 
  3. Říci, kolikrát v tomto stavu byl u svatého přijímání anebo snad přijal ještě i jinou svátost. 
  4. Znovu se vyzpovídat ze všech těžkých hříchů, kterých se dopustil od poslední platné svaté zpovědi. Kdo bez vlastní viny neřekl (zapomněl) ve svaté zpovědi těžký hřích, zpovídá se platně. Kdyby si naň vzpomněl třeba ještě před svatým přijímáním, nemusí jít znovu ke svaté zpovědi, protože hřích takto zapomenutý je také odpuštěn, a k svatému přijímání přistoupit může. Ale až půjde opět k svaté zpovědi, je povinen ze zapomenutého těžkého hříchu se ještě vyzpovídat, pokud si ovšem na to ještě vzpomene.

Zpověď generální a životní. – Zpověď generální je opakování několika svatých zpovědí dřívějších. Zpověď životní je opakování všech zpovědí dřívějších. Generální nebo tzv. životní zpověď se doporučuje zvlášť před svatým biřmováním, před svatbou a v nebezpečné nemoci.
Generální zpověď je nezbytně nutná pro toho, kdo měl několik zpovědí neplatných. Životní zpověď je nutná pro toho, kdo se ještě vůbec nezpovídal anebo měl všechny zpovědi neplatné.

Jak se máme ve zpovědi vyjadřovat? – Ve zpovědi se máme vyjadřovat upřímně, určitě, slušně a pro zpovědníka slyšitelně.

  • Upřímně: Nic nezatajovat a nic neomlouvat, aby zpovědník mohl správně posoudit stav naší duše.
  • Určitě: Vyjádřit se tak, aby zpovědník z toho mohl poznat, kterého hříchu se kajícník dopustil. Nestačí tedy říci jen: Hřešil jsem myšlením, mluvil jsem hříšně, uškodil jsem někomu. Musí říci, nač hříšně myslel, o čem hříšně mluvil a čím jinému uškodil.
  • Slušně: Výrazy slušnými a ne hrubými. Když někdo neví, jak má hřích povědět, ať se zeptá zpovědníka.
  • Slyšitelně: Tak, aby zpovědník vše zřetelně slyšel, ale aby nic neslyšeli lidé, stojící blízko zpovědnice.

Jak se vyznání hříchů začíná a končí? – Vyznání hříchů se začíná takto: „Naposledy jsem byl u svaté zpovědi… (kdy?) Vyznávám se před Pánem Bohem, že jsem se dopustil těchto hříchů…“ Teď se vyznáš ze svých hříchů. Také se můžeš zeptat na to, v čem jsi snad nejistý. Ukončíš svou zpověď slovy: „To jsou mé hříchy, srdečně jich lituji a s pomocí Boží chci se opravdu polepšit.“ Je možné však začínat a končit i jinými slovy, jen když se poví správně čas poslední svaté zpovědi.

Když jsi nemocen a přijdeš k lékaři, musíš mu upřímně povědět, nač si stěžuješ, aby tě mohl správně léčit. Zpovědník je lékař duše. I jemu musíš upřímně ukázat rány své duše, aby ji mohl uzdravit.

58. Dostiučinění

178. Co musíme vykonat po svaté zpovědi?

Po svaté zpovědi musíme vykonat uložené pokání.

179. Jak musíme vykonat uložené pokání?

uložené pokání musíme vykonat přesně tak, jak bylo uloženo, a to co nejdříve.

Dostiučinění. – Dostiučinění je vykonání modliteb a dobrých skutků, které uložil zpovědník za pokání. Kněz ukládá pokání, aby kajícník aspoň částečně odčinil a napravil své hříchy modlitbou a dobrými skutky. Za pokání ukládá zpovědník obyčejné modlitby.

Kdo chtěl vykonat uložené pokání, ale pak je z nedbalosti nevykonal, zpovídá se sice platně, ale dopustil se nového hříchu. Kdo by však předem nechtěl vykonat pokání, které se mu uloží, zpovídal by se neplatně a dopustil by se tím těžkého hříchu – svatokrádeže.

Je radno, abychom si k uloženému pokání sami ještě něco přidali, například modlitbu, pomoc potřebnému, půst tělesný nebo duchovní (odepřít si něco dovoleného, trpělivě snášet obtíže stavu, povolání, nemoc a jiné kříže). Čím více si ukládáme za pokání, tím více časných trestů Božích se nám odpouští.

Umýváš se každý den, ačkoli znovu a znovu se ušpiníš. Kdyby ses neumýval, zošklivil by ses lidem. Zpovídáš se a máš zase hříchy na sobě. Kdyby ses nezpovídal, zošklivil by ses Bohu a andělům. Čím častěji očistíš svou duši, tím krásnější bude tvá duše a tím milejší budeš Bohu. Tvůj očistec bude kdysi velmi krátký, po případě žádný. Čím déle zůstáváš v hříších, nepřijdeš-li do pekla, tím delší bude tvůj očistec a tím menší tvá blaženost v nebi. Proto každý měsíc k dobré svaté zpovědi!

59. Odpustky

180. Co to znamená: získat odpustky?

Získat odpustky znamená: Po odpuštění hříchů získat ještě odpuštění časných trestů, které zbývají za tyto hříchy.

181. Od koho má Církev moc udělovat odpustky?

Moc udělovat odpustky má Církev od Pána Ježíše, který řekl apoštolům: „Cokoliv rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi“ (Mat. 18,18).

Poklad Církve. – Jako u soudu lze někdy se vyhnout trestu na svobodě složením určité částky peněz, tedy pokutou, podobně je možno i trestům Božím se vyhnout, když je vyvážíme dobrými skutky neboli za ně dosti-učiníme, pokud ovšem Bůh takovou náhradu přijme. Pán Ježíš svým utrpením dal takovou náhradu za naše hříchy i za tresty za ně zasloužené, že lze jimi vyvážit hříchy i tresty všech lidí a na celém světě. K tomu přistupuje ještě dostiučinění Panny Marie, mučedníků a jiných světců. Správci tohoto pokladu jsou papež a biskupové a mohou z něho přidělovat odpustky věřícím, aby nemusili trpět všechny zasloužené časné tresty za hříchy. Odpustky neruší Boží spravedlnost, protože při nich dostává náhradou dostiučinění z pokladu Církve.

Odpustky plnomocné a neplnomocné. – Papež může za nějaký dobrý skutek prominout časné tresty boží úplně; to jsou odpustky plnomocné. Skutečně získá plnomocné odpustky pouze ten, kdo DOSÁHL odpuštění všech hříchů, i všedních, a k ŽÁDNÉMU hříchu, ani všednímu nelne.
Jindy papež nebo biskup promíjí časné tresty Boží jen z části; to jsou odpustky neplnomocné. Označují se takto: Odpustky 40 dnů, 100dnů, 7let a pod. To znamená: Za ten dobrý skutek se odpouští časných trestů tolik, kolik si jich dříve odpykal veřejný kajícník za 40 dnů, za 100dnů, za 7let a podobně.

Podmínky k získání odpustků. – K získání odpustků je třeba, abychom byli v posvěcující milosti, abychom měli úmysl: Chci odpustky získat, a abychom přesně vyplnili předepsané podmínky. Ty podmínky bývají: vykonat určitou pobožnost, přijmout svátosti, dát příspěvek na zbožný účel. – Které znáš modlitby odpustkové? vyhledej si takové modlitby ve své knize modlitební.

Získané odpustky možno věnovat na způsob přímluvy duším v očistci, aby jim Bůh prominul tresty očistcové. Kolik jich promine, záleží na jeho milosrdenství. Je dobré hned při ranní modlitbě vzbudit úmysl: Chci dnes získat všechny mně možné odpustky.

Když získáš odpustky, dosáhneš prominutí mnohých trestů za hříchy, které by tě jinak stihly na světě nebo v očistci. Hleď proto často získávat odpustky! Denně můžeš získat dosti snadno aspoň odpustky neplnomocné, když jsi v milosti posvěcující a máš úmysl odpustky získat. Tak například, když zbožně uděláš kříž se slovy „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.“, získáváš odpustky 100dnů. Když se při tom pokropíš svěcenou vodou, získáš odpustky 300 dnů. – za vzájemný pozdrav „Pochválen buď Ježíš Kristus. … Na věky. Amen“ je 300 dnů odpustků. – Na modlitbu „Chválena a velebena budiž bez přestání Nejsvětější svátost oltářní“ je 300 dnů odpustků. – Na modlitbu „Ježíši v nejsvětější svátosti oltářní, smiluj se nad námi“ je také 300 dnů odpustků. – Kdo je mimo kostel nebo kapli, kde je Nejsvětější svátost oltářní a pozdraví ji nějakým zevním znamením, získává 100 dnů odpustků. – Když slyšíš vyslovit jméno Boží nadarmo a na odčinění této urážky zbožně aspoň v duchu řekneš „Budiž jméno Páně pochváleno“, získáš 500 dnů odpustků. – Sbírej horlivě klásky odpustků a jednou na věčnosti budeš mít z toho bohatou sklizeň. Poznáš, jak velký užitek ti přinesly.

60.
Skrytý obsah
61.
Skrytý obsah
62.
Skrytý obsah
63.
Skrytý obsah
64.
Skrytý obsah
65.
Skrytý obsah
66.
Skrytý obsah
67.
Skrytý obsah
68.
Skrytý obsah

69.
Skrytý obsah
70.
Skrytý obsah
71.
Skrytý obsah
72.
Skrytý obsah
73.
Skrytý obsah
74.
Skrytý obsah
75.
Skrytý obsah
76.
Skrytý obsah
77.
Skrytý obsah
78.
Skrytý obsah
79.
Skrytý obsah
80.
Skrytý obsah
81.
Skrytý obsah
82. Milosrdné skutky

244. Kterými skutky zvláště prokazujeme bližnímu lásku?

Bližnímu prokazujeme lásku zvláště skutky milosrdnými.

245. Jak cení Pán Ježíš naše milosrdné skutky?

Naše milosrdné skutky cení Pán Ježíš tak, jako bychom je vykonali jemu samému. „Vpravdě pravím vám: Co jste učinili jednomu z nejmenších těchto mých bratří, mně jste to učinili.“ (Mat. 25, 40)

Skutky tělesného a duchovního milosrdenství. – V Písmu svatém se nám doporučují zvlášť tyto skutky tělesného milosrdenství: Nasycovat hladové, napájet žíznivé, do domu přijímat pocestné, odívat chudé, navštěvovat nemocné, osvobozovat zajaté, pohřbívat mrtvé. A skutky duchovního milosrdenství: Napomínat hřešící, učit nevědomé, dobře radit pochybujícím, těšit zarmoucené, trpělivě snášet křivdy, ochotně odpouštět ubližujícím, modlit se za živé i za mrtvé.
Účelněji a snáze je možné konat milosrdné skutky v dobročinném sdružení, jako je například sdružení katolické Charity neboli milosrdné lásky k bližnímu.

K tomu praví svatý Augustin: „Nemáme si přáti, aby byli bídní proto, abychom mohli konat skutky milosrdné. Dáváš chléb hladovému – lépe by však bylo, kdyby nikdo nehladověl a ty nikomu nedával. Odíváš chudého – kéž by všichni byli oděni a nebylo toho nedostatku. Toto všechno jsou povinnosti, když jich je třeba. Přičiň se však, aby nebylo bídných. Přestanou skutky milosrdné, ale nepřestane láska.“
Tato slova svatého Augustina ukazují, že máme pracovat na takovém uspořádání lidské společnosti a takovém společenském řádu, který odstraňuje příčiny lidské bídy a dává možnost lidsky důstojného života všem lidem.

Co říká Písmo svaté o milosrdných skutcích? – Pán Ježíš řekl: „Vpravdě pravím vám: Co jste učinili jednomu z nejmenších těchto mých bratří, mně jste učinili.“ (Mat. 25, 40) „Blahoslavení milosrdní, neboť oni milosrdenství dojdou.“ (Mat. 5, 7) „Kdokoli podá píti jednomu z těchto nejmenších číši studené vody pro to, že je (můj) učedník, vpravdě pravím vám, nepřijde o svou odplatu.“ (Mat. 10, 42) „Učiňte si přátelé z klamného mamonu, aby vás, až dokonáte, přijali do věčných příbytku.“ (Luk. 16, 9)
Tobiáš napomínal svého syna: „Jak jen budeš moci, buď milosrdný. Budeš-li míti mnoho, dávej mnoho; budeš-li míti málo, hleď i z mála rád udělovati…Vysvobozuje almužna od všelikého hříchu …a nedopouští, aby duše přišla do temnot.“ (Tob. 4, 8; 9, 11)

Vykonej denně alespoň jeden skutek duchovního nebo tělesného milosrdenství. Čiň tak v milosti posvěcující a nashromáždíš si největší poklady – skutky záslužné pro nebe a vyšší stupeň věčné radosti. Bude tě to blažit již také na zemi, neboť „blaženější jest dávati nežli bráti.“ (Skut. 20, 35)

83.
Skrytý obsah
84.
Skrytý obsah
85.
Skrytý obsah
86.
Skrytý obsah
87.
Skrytý obsah
88.
Skrytý obsah
89.
Skrytý obsah
90.
Skrytý obsah
91.
Skrytý obsah
92.
Skrytý obsah
93.
Skrytý obsah
94.
Skrytý obsah
95.
Skrytý obsah
96.
Skrytý obsah
97.
Skrytý obsah
98.
Skrytý obsah
99.
Skrytý obsah
100.
Skrytý obsah
101.
Skrytý obsah
102.
Skrytý obsah

 

Rating: 5.0/5. From 1 vote.
Please wait...