Úcta k Panně Marii není hříchem

Mnoho nekatolických církví považuje úctu k Panně Marii za modloslužbu a hřích proti 1. Božímu přikázání.  Tento článek se nesnaží urazit žádnou víru/denominaci ale snaží toto vyvrátit toto mínění o „špatnosti“ mariánského kultu.

Ještě než začneme, chci upozornit, že i když nectí někdo Matku Boží, tak nehřeší, ale zase ji nemůže nenávidět (jak to mnoho nekatolických církví a sekt má v zálibě), protože Syn ji velmi miloval a byl ji i poslušný. A tak my si nemůžeme dovolit nijak očerňovat jeho Matku, která se jistě nachází v nebi a jak může někdo milovat někoho, aniž by nemiloval i jeho rodiče? Protože pokud by někdo někoho miloval a přitom jeho rodiče nenáviděl, nebylo by to pokrytectví? Nebylo by to proti zákonu lásky?  Pokud nás učil Ježíš milovat své bližní, proč to vzápětí někdo považuje za modloslužbu? Copak není Bůh bohem živých?  (Mt 22:32) Nejsou snad v nebi živí lidé, prožívající blaženost? Když jsme se mohli navzájem spojovat a přimlouvat se v modlitbě už na zemi, o co víc mohou svatí se za nás přimlouvat v nebi, když je o to prosíme? Copak jsou hluší a lhostejní k lidem na zemi? Takže úcta  k druhé bytosti není hříchem a prosba o přímluvu také ne. Copak někomu přijde nespravedlivé, když matku krále považujeme za první ženu v království? Proto, když chováme větší úctu k matce samotného Boha, je to snad modloslužba? Nikoli, je to zdvořilost provázaná zákonem lásky. A vůbec, když nás Ježíš učí milovat své nepřátele (L 6, 27; Mt 5, 44), nejsou až směšní ti, kteří se otřesou nad jménem Matky Boží a přitom tvrdí, že Boha milují?
Na II. vatikánském koncilu spolu-zasedající protestanté to už nevydrželi a zeptali se: „Maria, Maria!… co s tou ženou pořád máte?“ a jeden z kardinálu odpověděl: „Ano… žena jako žena, ale v těch synáčcích je rozdíl!“

 

K čemu je přímluva Panny Marie a svatých?

Copak Bůh nás neslyší? To se musíme obracet na svaté? Nemusíme tak činit jen proto, že by nás jinak Bůh neslyšel. Proč to děláme?  Bůh je jak milosrdný, tak i spravedlivý a hřích člověka od Boha vzdaluje. Zatím co dobré skutky a láska člověka k Bohu přibližuje. Tedy svatí byli Bohu nejblíže a jejich modlitby Mu byly nejmilejší, protože byly upřímnější a čistší než hříšnějších lidí. Takže když se člověk modlí a pokorně vnímá svou bídu, vidí, jako by nebyl hoden toho vyslyšení, i když věří v Boží nekonečné milosrdenství. A tak se obrací na ty, kdo  jsou Mu blíže, aby za něho prosili u Boha. To je zákon pokory. Kdybychom toto popírali, tak by modlitba jednotlivce měla stejný účinek jako modlitba celého shromáždění, protože zde se nadělá nic jiného, než se prosí svaté, aby se modlili na ten a ten úmysl. Stejně tak to je s Pannou Marií, která netouží po ničem jiném, než aby všichni došli k jejímu Synu. Prosit někoho o přímluvnou modlitbu je důsledkem pokory, protože každý pokorný člověk považuje svou modlitbu za nedostatečnou a proto se obrací i na druhé. Ale nejen pokra, ale živost a láska ve společenství nás k tomu pudí, abychom se podle Písma přimlouvali jeden za druhého. Jako přicházíme skrze Syna k Otci, tak můžeme přicházet skrze Marii k Ježíši. Je to podobné, když jsme jako malé děti rozzlobili tatíka, tak jsme se rychle utíkali schovat k mamince, abychom nedostali na výprask. Tím nechci v žádném případě dělat z Boha přísného otce, který stále kárá, ale právě proto nám dal svou milovanou Marii, abychom skrze ni došli ospravedlnění nebo omilostnění. Toto pozadí nikdo nevidí. Ano Bůh nás někdy otcovsky trestá, kvůli jeho lásce k nám… ale Syn nám hned dává záštitu ve své Matce. Proč to tak dělá? To se ptáš mě? Zeptej se Jeho… prostě to tak CHCE a Boží vůle buď naplněna!

Maria je, jak říká svatý Jan Maria Vianney, jen milosrdenství a láska, protože jí nenáleží soudit, jelikož je tvorem, ani se hněvat, protože není zákonodárkyní. Za to Bůh má právo se hněvat a trestat (Žd 12, 6-11), jelikož On stanovil Zákon a On nás stvořil ačkoliv tuto činnost má nejméně rád…

„(…) Srdce této dobré Matky je naplněno jen láskou a smilováním. Nemá jinou touhu, než aby nás viděla šťastné. Jen k ní se potřebujeme obrátit, abychom byli vyslyšeni. Syn má svou spravedlnost, Matka má pouze svou lásku. Bůh nás tolik miloval, že pro nás umřel. V srdci našeho Pána však je spravedlnost, která je vlastností Boží, kdežto v srdci Nejsvětější Panny je jen slitování. Její Syn by byl hříšníka potrestal, Maria však předstoupí, zadrží trestající meč a prosí o milost pro ubohého dlužníka. „Má matko,“ praví jí Pán, „nemohu ti nic odepřít.“ Kdyby peklo mohlo najít cestu k lítosti, ty bys vyprosila jeho omilostnění. (…)“

Sv. Jan Maria Vianney – Promluva o Nejsvětější Panně

Svatí a především Panna Maria má poslání pomáhat lidem svou přímluvou. Obraz tohoto můžeme vidět např. v knize Ester. Samotná královna Ester byla vyvolena k tomu, aby svou prosbou zachránila židovský národ (Est 8, 4-5)… nebyl to žádný obyčejný poddaný, musela to být Ester. V tomto je podobenství – stejně tak svatí a především Maria se přimlouvá u Božího trůnu, neboť Bůh se umí hněvat. Stejně tak když hřešil Izraelský národ na poušti… kdyby se za ně Mojžíš nepřimluvil, Hospodin by s nimi skončil. Tedy vidíme, že Bůh dá na někoho více a na někoho méně viz…
(Jk 5, 16) „… Mnoho zmůže a je velmi účinná modlitba spravedlivého.“

Je úcta k Marii modloslužbou?

A když se lidé klaněli králům, bylo to považováno za modloslužbu? Když starozákonní postavy projevovaly úctu andělům, neprojevovali tím modloslužbu? Když se lidé denně hrbí u počítače, kde vykonávají svou práci, je to považováno za modloslužbu? Bylo by to považováno za modloslužbu jedině tehdy, kdyby dotyčný považoval daného člověka/ věc za boha…. nebo za něco důležitějšího než je Bůh. Tedy pokud někomu vzdávám úctu, třeba svým rodičům, tak to není modloslužba, ale přikázání lásky. Ano, Marii vzdáváme velkou úctu, ale nikdo nikdy ji nepovažoval za nějakou bohyni! Proto je absurdní si myslet, že je tato úcta modloslužba. Když věřící rodiče zplodí dítě, tak mají takříkajíc „oči jen pro něho“ a dělají pro dítě všechno jak materiálně, tak duchovně. Přitom vědí, že to není bůh, ale že to je stvoření, které učinil Bůh. Proto je absurdní, aby někdo tvrdil, že úcta k dítěti je modloslužba. Stejně to je se svatými a Marií.

Je fyzické zobrazování Boha a svatých (sochy, obrazy), které následně katolíci ctí, modloslužbou?

Kdyby se lidé klaněli sochám a obrazům jako bohu, tedy… byli by si vědomi a vyznávali, že daná věc má božskou podstatu (tím se zabývá celý starý zákon), tak ano, byla by to modloslužba. Jak to poznáme?  Kdybychom danou věc nebo sochu považovali za náš cíl klanění, jako starozákonní modloslužebníci, nosili bychom těmto sochám potravu, obětovali bychom jim a zakazovali bychom, aby se jich někdo dotýkal nebo jakkoliv upravoval. Kdyby někdo sochu zničil, onen bůžek by zemřel a s tím by zaniklo i naše náboženství. Je to nesmysl… protože by potom katolíci měli tisíce bůžků a jak by potom mohli mít stejnou nauku a víru?  Když se ona věc zničí, nikdo není nešťastný víc než z toho, jakou daná věc měla historickou hodnotu, ale nikdo nekvílí a nenaříká nad pádem jeho boha, protože každý si je vědom, že Bůh přebývá na nebesích a ne v nějaké soše či obraze. Proto vidíme, jak je tento argument „že konáme modloslužbu“ absurdní.

Proč se tedy ukláníme nebo líbáme sochy či obrazy? Člověk není jenom duch, ale i tělo a potřebuje si často pomoci i fyzickými „pomůckami“.  Kdyby matčino dítě odjelo někde na dlouhou dobu pryč, jistě by si milující matka vytáhla fotky nebo videozáznamy, aby si dítě opět vybavila. Když tedy vezme tuto fotografii se svým dítětem a třeba ji políbí, ví, že ona fotografie není ztělesnění jejího dítěte, ale že dítě je někde daleko na nějakém místě. Fotografií líbá, protože matce připomíná a zobrazuje dítě. Je to snad modloslužba? Modloslužba by to byla tehdy, kdyby matka fotografii líbala i poté, kdyby dítě přijelo a  matka mu nevěnovala žádnou pozornost, jen své fotografii. Ale jednodušeji to pochopíme, když si představíme vojáky na frontě, kteří si v zákopech vytáhnou fotografií své milé a začnou ji líbat… zrazuje snad takový voják svou ženu? Ne… a kdyby to nějakým způsobem jeho milá na dálku věděla, velice by se radovala, že na ni myslí. 

Daný předmět nám tedy pouze poukazuje nebo připomíná Boha či Pannu Marii – nikoli ztělesňuje. Tedy výzdoba, sochy a obrazy v kostelích nejsou modloslužebné předměty, vždyť samotný král Šalamoun nechal Hospodinu postavit chrám zdobený různými předměty:

(Jr 52, 18-22) 
„Vzali hrnce, lopaty, nůžky na knoty, misky, kadidlové pánvičky a všechny bronzové nádoby, s nimiž konali bohoslužbu. Velitel tělesné stráže vzal i číše, pánvičky na uhlíky, misky, hrnce, svícny, kadidlové pánvičky a obětní misky; co bylo ze zlata, jako zlato, co bylo ze stříbra, jako stříbro. Dva sloupy, jedno moře, dvanáct bronzových býků, kteří byli pod ním, a podstavce, které udělal král Šalomoun pro Hospodinův dům. Bronz ze všech těchto předmětů se nedal ani zvážit. Co se sloupů týká, osmnáct loket byla výška jednoho sloupu, obepnula ho šňůra dvanáct loket dlouhá; jeho síla byla čtyři prsty a byl dutý. Byla na něm bronzová hlavice; výška jedné hlavice byla pět loket. Kolem hlavice bylo mřížovaní a granátová jablka; to všechno bylo z bronzu. Takový byl i druhý sloup s granátovými jablky.“

Když se pořádají chvály, věřící dav je otočen ke zpěvákům – tleskají, hvízdají a zpívají. Vypadá to, že to je všechno kvůli těm zpěvákům, ale shromáždění se sešlo, aby chválilo Boha, ne zpěváky (tedy aspoň by to tak mělo být). Ač to na první pohled vypadá jinak, podstata je jiná, proto úcta k obrazům a sochám není modloslužbou, stejně tak jako pořádání chval.

Proč Marii tak vyvyšujeme?

Marii nevyvyšujeme, že bychom si to nějak vymysleli nebo si ji jednoduše oblíbili, ale protože sám Bůh ji oslavil, zviditelnil a stvořil jako druhou Evu, skrze kterou se nám má dostat spásy, když se nám skrze první Evu dostalo pádu. Bůh mluví o této Ženě už ve starém zákoně.

(Gn 3, 15) Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“

Zde je jasně zmíněna osoba Panny Marie, protože skrze Ni bylo počato Slovo, Spása, Vykoupení – Ježíš Kristus, Syn Boží. Proto této Ženě náleží patřičná úcta.

Katolická Církev má k Panně Marii po Bohu nejvyšší úctu, protože samotná Maria ji pomáhala založit a v průběhu dějin se zjevovala a zjevuje omilostněným duším. (Kdyby někdo namítl, že takové zjevení nekoresponduje s Písmem, ať si vzpomene na andělská zjevení Abrahamovi, Tobiášovi, Marii atd… nebo proměnění na hoře Tábor, kde nebyl jenom Ježíš, ale i Mojžíš a Eliáš.) Stejně jak se naše pozemská matka snaží se všech sil postarat o naše dobro, tak tato nebeská Matka plní tuto funkci o mnohokrát dokonaleji. (J 19, 26-27) Když Ježíš uviděl svou matku a učedníka, kterého miloval, jak tu stojí, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ Pak řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ Pán toto neříká jenom jednomu učedníkovi, ale každému z lidí, neboť utrpení na kříži je pro celé lidstvo, ne jen pro jedince a proto každé slovo, v těchto nezaměnitelných událostech času a prostoru, patří všem. Nebo si myslíte, že v Písmu (Božím slově pro všechny věky) by bylo jen tak pro nic za nic pasáž, kde Kristus zařizuje rodinné záležitosti? Ne, každé slovo bylo jako kdyby polykal střepy a působilo mu nesnesitelnou bolest a muka… každé slovo bylo už předem ustanoveno Božskou Trojicí a tak pečlivě vytříbeno, že musí být významné pro každého člověka až do konce časů.

Pokud si někdo myslí, že by se zde na místo Panny Marie zjevoval démon, je to absurdní, protože ten, ač dokáže věrně napodobovat charismata a dary, tak nikdy nenapodobí plody Ducha a prvním z nich je láska. Zlý duch jistě nebude pracovat na obrácení miliónů lidí a na ochraně křesťanské Evropy před všelijakými nebezpečími apod. Tato zjevení jsou doprovázena nesčetnými uzdraveními a zázraky a ať si říká kdo chce co chce, ale stále mezi námi chodí tací, kteří zažili na přímluvu Panny Marie nejen duchovní, ale i fyzickou pomoc. Problém lidí, kteří odmítají uznat katolickou úctu ke svatým není u nás, ale v nich, protože nejen, že se neobeznámili s podstatou této úcty, ale odmítají jakéhokoliv vysvětlení a důkaz, který potvrzuje katolickou praxi a dvoutisíciletou Tradici. 

Samotný anděl, který zvěstuje Panně Marii, že počne Syna, ji nazývá s neslýchanou úctou. (L 1, 28) Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí plná, Pán s tebou.“

Mariánská úcta ale není, to si musíme uvědomit, založena na mariánských zjeveních, ale vychází z dvoutisícileté Tradice… tedy, Marii ctili už první apoštolové. To dokazují nejstarší modlitby z liturgického prostředí 2. a 3. stol. („Pod ochranu Tvou…“) a modlitby prvních svatých. Např. Sv. Řehoř Divotvůrce, + 270. To, že se někomu zjeví Panna Maria ovšem neznamená, že se jedná okamžitě o autentické zjevení. Katolická církev nad daným případem provádí až desítky let průzkumu. Zde jsou uznaná mariánská zjevení.

První mariánské zjevení dle Tradice a mystiků (Marie z Agredy aj.) se odehrálo už v prvním století sv. Jakubovi ještě za života Panny Marie. Když apoštol hlásal Krista ve Španělsku, zjevila se mu Panna Maria a přála si, aby a onom místě postavil chrám k její úctě. (Zaragoza)

Mariánské zjevení sv. Jakubovi v Zaragoze r. 40 n. l.

Zdroj: http://www.gistain.net/wp-content/uploads/aVirgendelPilar.jpg
Panna Maria na sloupku

„(…) Královna nebes se zjevila svatému Jakubovi, jak sedí na oblačném trůnu, obklopena andělskými sbory. Obdivuhodnou krásou a jasem daleko zastínila všechny anděly. Požehnaný apoštol padl na zem a v nejhlubší úctě vzdal poctu Matce svého Stvořitele a Vykupitele. Ve stejném čase mu byl ukázán obraz a sloup, které drželi někteří andělé. Milující Královna mu udělila jménem svého božského Syna požehnání a řekla: „Jakube, služebníku Nejvyššího, buď požehnán jeho pravicí. Ať tě vyvýší a ukáže ti světlo své boží tváře.“ Všichni andělé odpověděli: „Amen.“ Královna nebes pokračovala: „Můj Synu, Jakube, toto místo nejvyšší a všemohoucí Bůh nebes předurčil k tomu, abys ho posvětil stavbou chrámu a domu modlitby, ve kterém si přeje být pod mou patronací chválen a veleben, kde budou udělovány poklady jeho pravice a kde bude všechno jeho odvěké milosrdenství otevřeno všem věřícím skrze mou přímluvu, pokud o něj požádají s živou vírou a upřímnou zbožností. Jménem Všemohoucího jim slibuji velké milosti a požehnání sladkosti i svou ochranu a pomoc, protože to bude můj dům a chrám, mé dědictví a vlastnictví. Zárukou této pravdy a mého slibu bude tento sloup s mým obrazem na něm postaveným. V chrámu, který pro mě postavíš, zůstane spolu se svatou vírou zachován až do konce světa. Se stavbou božího chrámu začni hned, a poté, co ho dokončíš, se vrať do Jeruzaléma, neboť můj božský Syn si přeje, abys obětoval svůj život na stejném místě, kde On obětoval svůj život za spásu lidského pokolení.“  Velká Královna domluvila a požádala anděly, aby postavili sloup s posvátným obrazem na místo, na kterém stojí dosud. Andělé v okamžiku její přání splnili. Jakmile byl sloup s obrazem na místě, svatí andělé i svatý apoštol a jeho učedníci považovali toto místo za dům a bránu boží, za půdu tak posvátnou, jako chrám zasvěcený ke cti a slávě Nejvyššího a pro vzývání jeho přesvaté Matky.(…)

(Mystické Město Boží, IV. kniha – Korunování, 352.-353. odst.)

 

Zdroj: Pinterest.com
Obraz zjevení Marie sv. Jakubovi

K srovnání z wikipedie:

„Bazilika Panny Marie na Sloupu je římskokatolický kostel ve městě Zaragoza ve Španělsku. Je uváděno, že jde o první kostel v historii zasvěcený Panně Marii. Bazilika Panny Marie na Sloupu je jednou ze dvou menších bazilik v Zaragoze a konkatedrálou k blízké katedrále La Seo. Stavba současné baziliky probíhala převážně v letech 1681 až 1872 v barokním stylu.
Název baziliky pochází od údajného zjevení Panny Marie apoštolu Jakubovi při modlitbě 2. ledna roku 40 n. l. Sloup, který je 39 cm vysoký a vyroben z jaspisu je dnes společně se sochou Panny Marie na Sloupu (Madonna del Pilar) hlavní svátostí kostela. Panna Marie na Sloupu je ochránkyní španělského národa a její svátek dne 12. října je ve Španělsku státním svátkem.
Mnoho španělských králů, zahraničních vládců a svatých věnovali modlitbu u této sochy – mezi nimi například sv. Jan od Kříže. Terezie z Ávily, sv. Ignác z Loyoly a blahoslavený Guillaume-Joseph Chaminade.“

 

 

 


Videa, přednášky o mariánské úctě:

https://gloria.tv/video/GfdGQznsf1Xv4z3xVsygBXsme

https://www.youtube.com/edit?o=U&video_id=d_nHDFyWYMc 


Zdroje:

No votes yet.
Please wait...