Uvedení Páně do chrámu (2.2.)

Převzatý obsah okolo těchto událostí z Mystického Města Božího:


Obětování dítka Ježíše v chrámě a co se při tom přihodilo.

(ÚVOD)

           Nejsvětější člověčenství Kristovo patřilo věčnému Otci nejen proto, že bylo stvořeno jako jiné bytosti, ale bylo jeho zvláštním majetkem následkem jeho podstatného spojení se Slovem, neboť tato osoba Slova, jsouc jeho jednorozeným Synem, byla zplozena z jeho podstaty, pravý Bůh z pravého Boha. Nicméně věčný Otec ustanovil, že tento Syn Mu má být obětován v chrámě v tajemném souhlasu se zákonem, jejž Kristus, náš Pán ukončil (Řím. 10,4). Tento zákon byl ustanoven jen proto, aby spravedliví lidé Starého zákona stále posvěcovali a obětovali Pánu své prvorozené syny v naději, že jen z těch obětovaných může dokázat, že je Synem Božím a dítkem Matky očekávaného Mesiáše (II. Mojž. 13,2). Podle našeho způsobu myšlení, Bůh jednal jako lidé, kteří rádi opakují a těší se znovu a znovu s tím, co je baví. Přestože Otec nebeský ve své nekonečné moudrosti chápal a znal všecky věci, přece hledal zalíbení v oběti vtěleného Slova, které již z tak mnoha důvodů patřilo Jemu.

           Tato vůle věčného Otce, která se srovnávala s vůlí jeho Syna, pokud byl Bohem, byla známa Matce života a lidské přirozenosti Slova, neboť viděla, že všecky jeho vnitřní činy byly ve shodě s vůlí jeho věčného Otce. Překypujíc tímto svatým poznáním strávila naše velká Kněžna noc před obětováním Ho v chrámě v božských promluvách. Mluvíc k Otci řekla: „Můj Pane a nejvyšší Bože, Otče Pána mého, bude to slavnostní den pro nebe i zemi, v němž přinesu a budu Ti obětovat v tvém chrámě živou Oběť, která je zároveň Pokladem tvého Božství. Vznešený, ó Pane a Bože můj, je ten dar a můžeš za něj vylít hojnost svého milosrdenství na lidské pokolení: odpuštění hříšníkům, kteří se uchýlili z přímé cesty, potěšení souženým, pomoc potřebným, obohacení chudým, posilu slabým, světlo slepým a vyjít vstříc zbloudilým. To je, Pane můj, co od Tebe žádám obětováním Tobě tvého Jednorozeného, jenž z tvé milosrdné blahosklonnosti je též mým Synem. Ty jsi mi Ho dal jako Boha, já Ti Jej navracím jako Bohočlověka; jeho cena je nekonečná, já však od Tebe žádám mnohem méně. S bohatstvím se navracím do tvého svatého chrámu, z něhož jsem odešla chudá; a má duše bude Tě velebit na věky, protože tvoje božská pravice byla ke mně velmi štědrá a mocná,“

Zdroj: coopclub.cz(UDÁLOSTI)

           Následujícího jitra, když nebeské Slunce bylo již připraveno vyjít ze svých nejčistších červánků a mělo se již celé ukázat světu, nebeská Paní, na jejíchž rukou spočívalo, připravila dvě hrdličky a dvě svíce, a když zavinula Dítko do plenek, se svatým Josefem se odebrala do chrámu. Svatí andělé, kteří s nimi přišli z Betléma, opět se seřadili v procesí a provázeli je v překrásných viditelných podobách, tak jako předešlého dne. Na této cestě přidali však svatí duchové mnoho dalších chvalozpěvů s přelíbeznými, unášejícími melodiemi ke cti Božího dítka, jež však slyšela pouze nejčistší Maria. Mimo těch deseti tisíců andělů, kteří tvořili procesí předešlého dne, přišlo s nebe nesčíslné množství dalších andělů, kteří, provázeni těmi, jež nesli štíty se svatým jménem Ježíš, tvořili vtělenému Slovu čestnou stráž při obětování. Tito však nebyli v tělesných podobách a pouze nebeská Kněžna je viděla. Když přišli ke chrámové bráně, nejblahoslavenější Panna Maria překypovala novými vznešenými city zbožnosti. Přidružila se k jiným ženám, poklonila se a poklekla, aby se v duchu a pravdě klaněla Pánu v jeho svatém chrámu (Jan 4,23) a předstoupila před vznešenou velebnost Boží se svým Synem na rukou. Ihned byla pohřížena do duševního nazírání na nejsvětější Trojici a slyšela hlas vycházející od věčného Otce: „Tento je Syn můj milý, v němž se mi zalíbilo.“ (Mat. 3,17). Svatý Josef, nejšťastnější ze všech mužů, cítil v té chvíli sladkost Ducha svatého, která jej naplňovala radostí a božským světlem.

           Zdroj: https://fhelessons.wordpress.com/2013/10/16/why-we-give-gifts-for-christmas/Nejvyšší kněz svatý Simeon, veden Duchem svatým, současně vešel též do chrámu (Luk. 2,7). Přiblíživ se k místu, kde stála naše Královna s dítkem Ježíšem na loktech, viděl Matku a Dítko obklopené září slávy. Prorokyně Anna, která, jak praví evangelista, přišla v touž hodinu do chrámu, též viděla Marii a Dítko obklopené podivuhodným světlem. S radostí v duši oba se přiblížili ke Královně nebes a kněz vzal dítko Ježíše z jejích rukou na své lokty a pozdvihnuv oči k nebi obětoval Jej věčnému Otci, při čemž pronesl tato tajemství plná slova: „Nyní propouštíš, Pane, služebníka svého podle slova svého v pokoji, neboť viděly oči mé spásu tvou, kterou jsi připravil před očima všech národů, světlo k osvícení pohanů a k slávě lidu svého izraelského“ (Luk. 2, 29-32). Bylo to jako by řekl: „Nyní, Pane, uvolníš mne z pout tohoto smrtelného těla a necháš mne svobodně odejít v pokoji; neboť až dosud jsem v něm byl držen nadějí, že uzřím tvé sliby splněné a touhou spatřit tvého Jednorozeného učiněného člověkem. Nyní, když mé oči uzřely tvou spásu, Jednorozeného člověkem učiněného, spojeného s naší přirozeností, aby jí získal věčnou blaženost, podle úmyslů a věčného ustanovení tvé nekonečné moudrosti a milosrdenství, budu požívat pravého a bezpečného pokoje. Nyní, ó Pane, jsi připravil a postavil před všechny smrtelníky tvé božské světlo, aby osvěcovalo svět, aby všichni, kdo si přejí, v celém vesmíru mohli je používat a získat z něho vedení a spásu. Neboť toto je světlo, jež jest zjeveno pohanům pro slávu tvého vyvoleného lidu izraelského“ (Jan 1, 9).

           Nejsvětější Maria a svatý Josef slyšeli tento chvalozpěv Simeonův a divili se těm vznešeným pravdám, které obsahoval. Evangelista je na tomto místě nazývá rodiči božského Dítka, neboť za takové je považovali lidé, kteří byli při této události přítomni. Simeon pak oslovil nejsvětější Matku dítka Ježíše a dodal: „Aj, toto Dítko je postaveno k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a za znamení, jemuž budou odporovat. A tvou vlastní duši pronikne meč, aby zjevena byla mnohých srdcí smýšlení.“ Tolik řekl Simeon; a jsa knězem, dal šťastným rodičům Dítka své požehnání. Pak také prorokyně Anna poznala vtělené Slovo a jsouc naplněna Duchem svatým mluvila o tajemstvích Mesiášových mnohým, kteří očekávali vykoupení Izraele. Těmito dvěma svatými osobami bylo dáno světu veřejné svědectví o příchodu Vykupitele.

           V okamžiku, kdy se kněz Simeon zmínil o meči a o znamení k odpírání, což byla prorocká slova o umučení a smrti Páně, Dítko sklonilo hlavu. Tím i mnoha vnitřními projevy poslušnosti Ježíš potvrdil knězovo proroctví a přijal je jako rozsudek věčného Otce, vyslovený jeho sluhou. Milující Matka všechno to pozorovala a rozuměla tomu a hned počala pociťovat bolest Simeonem předpověděnou a tak již předem byla zraněna mečem, o němž byla uvědomena. Její duše jako zrcadlo viděla všechna tajemství obsažená v tomto proroctví; jak její Syn má být kamenem úrazu, zahynutím nevěřících a spásu věřících; pád synagogy a založení Církve mezi pohany; již předem viděla vítězství, jakého bude dobyto nad ďáblem a nad smrtí, ale též tu velkou cenu, jaká za ně musí být zaplacena, zvláště hroznou smrtelnou úzkost a smrt na kříži (Kolos. 2, 15). Viděla předem bezmezné protivné snahy a odporování, jaké Pán Ježíš bude snášet proti sobě a proti své Církvi (Jan 15, 20). Zároveň viděla též slávu a vznešenost předurčených duší. Toto všechno nejblahoslavenější Panna Maria věděla a v radosti i bolesti své přečisté duše, vzrušené Simeonovým proroctvím a těmi skrytými tajemstvími, vzbuzovala hrdinské úkony ctností. Všechna tato slova i události se nesmazatelně vtiskly do její paměti a ze všeho, co poznala a zakusila, nezapomněla ani to nejmenší. Po celou dobu pohlížela na svého nejsvětějšího Syna s tak živou bolestí, že my obyčejní lidští tvorové, mající srdce plná nevděčnosti, nikdy toho nepochopíme. Její snoubenec svatý Josef též skrze tato proroctví viděl mnohá tajemství vykoupení i námahy a utrpení Ježíšovo, ale Pán mu jich nezjevil tolik a tak jasně jako je viděla a chápala jeho nebeská Snoubenka, neboť jemu tato zjevení měla posloužit k jinému cíli; a mimo to svatý Josef neměl být jejich svědkem v tomto smrtelném životě.

          Zdroj: http://nabytek-v-kostce.cz/img/cms/mohlo%20by%20v%C3%A1s%20zaj%C3%ADmat/uvedeni-pane-do-chramu.jpg Po skončení obřadů obětování nebeská Paní políbila knězi ruku a znovu jej požádala o požehnání. Totéž učinila i u Anny, své někdejší učitelky. Její důstojnost jako Matky Boží, nejvyšší možné postavení pro anděly i lidi, Jí nikterak nepřekáželo v konání těchto skutků nejhlubší pokory. Poté se spolu se svým manželem svatým Josefem, provázena čtrnácti tisíci andělů, navrátila s božským Dítkem do svého bytu. Zůstali, po několik dní v Jeruzalémě, aby ukojili svoji zbožnost. V té době Maria ještě několikrát rozmlouvala s knězem o tajemstvích vykoupení a o výše uvedených proroctvích. Ačkoli nejmoudřejší panenská Matka pronášela málo slov, odměřených a zdrženlivých, byla to však slova takové váhy a plná moudrosti, že kněze plnila úžasem a budila v jeho duši vznešené a sladké pocity radosti. Totéž se stávalo prorokyni Anně. Oba, Simeon i Anna za krátko potom, zesnuli v Pánu. Svatá Rodina bydlela v Jeruzalémě na útraty Simeonovy. V těch dnech naše Královna často navštěvovala chrám a dostalo se Jí četných milostí a útěch v náhradu za bolest, jež Jí byla způsobena Simeonovým proroctvím. Její nejsvětější Syn, aby tyto útěchy ještě zvýšil, řekl Jí jednoho dne tato slova: „Má nejdražší Matko a Holubičko, usuš své slzy a rozšiř své srdce, neboť je to z vůle mého Otce, že přijímám smrt kříže. Přeji si, abys byla mojí společnicí v mých pracích a utrpeních; toužím podstoupit je pro duše, jež jsou dílem mých rukou (Efes. 2, 10), stvořené k obrazu a podobenství mému, abych je učinil podílníky mého království a věčného života ve vítězství nad mými nepřáteli (Kolos. 2, 15). Tj., co i ty sama si přeješ spolu se mnou.“ Matka odpověděla: „Ó, má nejsladší Lásko a Synu mého života, jestli moje provázení Tebe bude vyžadovat nejen tu výsadu, abych Tě pozorovala a litovala v tvém utrpení, ale též, abych s Tebou zemřela. Tím by se mi ulevilo, neboť to bude pro mne větším utrpením, budu-li já žít, ale Tebe vidět zemřít.“ V těchto cvičeních lásky a soucitu uplynulo několik dní, pokud svatému Josefu nebylo oznámeno, aby utekl do Egypta.

No votes yet.
Please wait...