Opustit svět znamená žít pro Krista

V Biblickém pojetí „svět“ neznamená Boží stvoření (planetu Zemi), které obdivujeme, ale dalo by se říci: místo, kde vládne Zlo. Proto Písmo praví, kdokoliv by se přátelil se světem (tedy tomu kdo mu vládne), znepřátelí si Boha, protože tomuto světu nevládne Bůh, ale satan. Proč? Protože svět Ježíše za Krále nechce,… pouze jeho vyvolení mají zájem a tak proto musíme zakoušet útoky a pohrdání od tohoto světa, který si volí stejně zkaženého vladaře – satana.

Když za nás Kristus zemřel, porazil smrt a i vládu Zla, proč tedy satan světu ještě vládne? Po prvním příchodu Krista opravdu Kristus zvítězil, takže kdokoliv se vydá za ním, zlo na něho nebude mít žádnou moc, protože On je cesta, pravda i život. Tedy přivázal ďábla na řetěz a kdokoliv se k němu nepřibližuje, nemůže mu ublížit. Proč je tedy dnes tak svět zlý a hříšný? Protože lidé nejen, že chodí na dosah tomu zlému, ale oni mu dokonce lezou i do té boudy a proto se nesmíme divit, že na tomto světě zlo má převahu. Ovšem máme jistotu, že Kristus je vždy vítězem.

Proto je nezbytně nutné, aby každý, jak mu to jeho stav dovoluje, opouštěl svět. Nejdokonaleji toho dosahují řeholníci, kteří se třeba úplně odříznou od světa, ale ne každý má takové povolání a tak rodič se od světa úplně odříznout nemůže, neboť musí živit či se starat o rodinu a nezbytné povinnosti. To ale neznamená, že rodič, kněz či řeholník se může stát více svatým než jiný stav. Př. sv. Zdislava, sv. Anežka, sv. Václav (rodina a šlechta); sv. Jan M. Vianney, sv. Klement Hofbauer (kněží); sv. František, sv. Terezie z Liseux, sv. o. Pio (řeholní povolání); sv. Filemóna, sv. Maria Goretti, sv. Jose Sanches del Rio (děti) atd.   Takový člověk potom musí hledět, aby v jeho životě co nejvíce převládal Kristus a odpoutával se od marností ať už je v jakémkoli stavu. Studenti se musí učit a Bůh to ví, ale jakmile se začne mladý člověk potýkat s tímto světem, často ho nakazí svým smrtícím jedem a navalí mu mnoho starostí, aktivit a marností2, které dotyčnému seberou veškerý čas na Krista.1


Hry a televize

Ač technika měla sloužit lidem, dnes člověk slouží technice. Když si vezmete, že člověk za celý svůj život proseděl denně 2 hodiny u televize, ztratí tím 5-6 let života. Nebudeme si nic nalhávat a řekneme si to na rovinu. Satan moc dobře ví, co dělá. Vymyslí pro lidstvo všemožné zábavy, pořady a hry, jen aby člověku sebral co nejvíce času a nehledal Hospodina, svého Boha. V tomto stavu člověk setrvává v nekajícnosti, protože žije tak napůl mimo realitu a není schopen se otevřít pro duchovní věci, protože je živen těmi pozemskými. Tak ztratí čas a spojení s Bohem, což je veliká výhra Zlého. Proto ani hry nebo filmy zdajíc se neškodné jsou škodlivé, nejen že nám berou čas, ale naše srdce a oči se upínají k světu a nechodíme s Bohem, jako svatí.
Každému by mělo být známo, že každá závislost je špatná a doufám, že tu není žádný člověk, který by tvrdil, že dnešní hry a seriály nejsou škodné.

(Pozn. autora: Vím o čem mluvím, sám jsem byl závislí na počítači a sám jsem sledoval všemožné filmy a seriály.)

Dnešní filmy jsou plné nemravností, zla, násilí a jednoduše jim můžeme dát titul „duchovní hnoje“. Pokud s tím nesouhlasíš, zkus si představit, že by Pán Ježíš nebo Panna Maria sledovali filmy, které ty sleduješ nebo hráli hry, které ty hraješ. Jsou i tací, kteří by rádi odpověděli: „Vždyť to v Bibli není, tak jak můžeš vědět, že by se nedívali?“ Takovým bych nejraději zaměnil to adorování počítače za adorování Písma svatého, aby si uvědomili, že jejich bůh se absolutně liší od Boha Trojjediného, zjeveného v Písmu.

Nejde o to, že každý film je špatný (o hrách nemluvím, to je sama marnost nad marnost), ale abyste pochopili, kdo vám v životě velí. Televize, nebo Bůh? Totiž když se podíváte na nějaký film, je téměř jisté že myšlenky na něj vás budou provázet dalšími dny a budou vás odpoutávat od modlitby a mše svaté, najednou si na tyto scény vzpomenete, aniž byste chtěli. Co do hlavy uložíte už to tam je a proto ať chcete nebo ne ovlivňuje to duši. Mnohé filmy mohou být užitečné, pro vzdělání přínosné, ale často se stává, že si těmito slogany lidé jen omlouvají svoji vášeň a potom lehce sklouznou k nepoučným filmům, přisprostlým komediím a nakonec k současným bestselerům, kde slovo Bůh, slušnost, cudnost a jin ctnosti nemají žádné místo. Ne nadarmo se říká heslo: „Řekni mi co čteš (sleduješ) a já ti řeknu jaký jsi.“ Dejte si pozor, co vaše oči vidí neboť: „Tvé oko je pro tělo jako svítilna. Je-li tvé oko zdravé, bude taky celé tvé tělo jasné. Je-li však nemocné, bude taky celé tvé tělo zatemněné.“ (L 11:34) Více o této problematice v článku „Být mimo realitu je hříchem?„.

Modlitba:
Bože, uvědomuji si, že často mrhám časem a nevěnuji ho Tobě. Dej mi Pane moudrost a sílu, abych lačnil po věcech nebeských a neztrácel tak drahý čas. Pomoz mi se odpoutat od toho, co mě od Tebe vzdaluje, ale i od toho, co mě k Tobě ani nepřibližuje. Chci, abys byl v mém srdci na prvním místě. Amen.

Hudba

Co je špatného na hudbě? Dnes se poslouchání hudby stalo novou závislostí, kamkoli jdeme, vidíme lidi se sluchátky v uších. Pokud na hudbě nejsme závislí, je to jenom v pořádku, ale stačí to pro svatost? Hodně záleží na tom, co posloucháš. Pokud to je metal, rock a další tomu podobné, rozhodně tě to k Bohu nepřitahuje, ale spíš odvádí. Mnoho skupin těchto stylů jsou kriminálníci, satanisté, vrazi a zločinci a svět je přesto opěvuje. Proto určitě působí na tvou duší, zvláště když se při mnohých vzývá satan aj. (Beatles, Led Zeppellin, Rolling Stones, Eagles, KISS, Iron Maiden, Black Sabat, AC/DC, Sklipnot, Metallica, Ortel apod.) Pokud myslíte že přeháním,doporučuji přečíst dokument „Chceme jen tvou duši“ od Ulricha Bäumera na toto téma.

Slova, který zpívají rozhodně nejsou nebeská, ale ohavná a sprostá. Když už budeš argumentovat, že posloucháš něco umírněnějšího, co se týče obsahu, tak přesto to není dobré, protože jak můžeš mít rád to, co mají rádi i děti temna? Proč tě to láká, co je na tom tak vznešeného? Opět se jen mohu zeptat: „Poslouchal to snad nějaký svatý? Poslouchal by tyto hnoje snad Ježíš?“ Ne nadarmo se říká, že hudba, která neoslavuje Boha, je jen pekelný rámus. Mnozí zde budou nařknuti, ale copak se v nebi budou pořádat metalové koncerty? A i když nepřijmeš tato slova, tak pak si buď vědom, že nejhorším dílem hudby je hluk. Bůh do duší promlouvá v tichu. Proto je to dnes tak oblíbené, protože lidé nesnesou ticho. Zacpávají si uši, aby nemuseli poslouchat Boží hlas (tj. svědomí), které jim přetéká špatností. (Sir 14, 2) Nenávidí ticho, a jakmile nastane, třesou se a dychtí po rámusu. Proto nejlépe, když budeš hudbu používat jen k Boží oslavě. Tím je například duchovní hudba, poslouchání Písma svatého apod. Nic jiného nemá smysl a je to planý čin, který ač nás nemusí nutně od Boha odvádět, tak nás ani nepřivádí. Pamatuj že:

(Mt 12, 36) Říkám vám: I z každého neužitečného slova, které lidé pronesou, musí v soudný den vydat účty.

Modlitba:
Bože jediný a svatý, otevři mé uši, aby slyšely a poslouchaly Tebe, jedině Tebe! Vždyť víš, že černota dědičného hříchu zatemnila mou mysl a všechny mé údy často touží po marnostech. Bože ač nikdy nebudu konat vše dokonale jako ty, tak se odevzdávám do tvých rukou a ukrývám se do tvých ran. Prosím, pomoz mi konat všechno s prozíravostí a srdcem zapáleným jen pro Tebe. Amen.

Aktivizmus

Co je to být aktivním údem církve? Znamená to, že budeme pořádat co nejvíce akcí, byť pro věřící? Znamená to účastnit se všech přednášek a být vždy a všude? Ani ne. Pravý katolík by měl žít aktivně ne na venek, ale v srdci. Aktivismus je jen planým úkonem, pokud se aktivně nesnažíme o svatost. Tedy ne, že by bylo špatné chodit na přednášky, katecheze a pořádat nějaké akce, ale tyto věci nesmí být na úkor našich povinností a svatosti. Tedy abych uvedl nějaký příklad, tak kněz ve farnosti je zodpovědný za ovečky, kterému byli svěřeny. Pokud kněz začne konat aktivity a setkání, které neplodí pravou víru, ba začne jezdit někam jinam, tak jistě bude zanedbávat svoji farnost a to není dobře. Proto všechny aktivity čiňte s rozumem! 

„Zachovávej to, co máš, a budeš svatý.“        Sv. Pio z Pietrelciny

Co se týče světských akcí, o těch ani nemluvím, protože ty by měli být jen zřídka (ba vůbec) a to třeba jen takové, které se týkají našich povinností, jako rodinná sešlost apod.

„Ach, jak nám bude v hodině smrti líto času, který jsme věnovali zbytečným zábavám a odpočinku místo toho, abychom ho využili k sebezáporu, modlitbě, k dobrým skutkům, k přemýšlení o svém bídném stavu, k oplakávání svých nešťastných hříchů. Tehdy uvidíme, že jsme pro nebe neudělali nic. Ach, děti, jak je to smutné. Tři čtvrtiny křesťanů pracují pro to, aby se starali o své tělo, které brzy shnije v zemi. A přitom na svou ubohou duši nemyslí. Vždyť ona přijde do věčného štěstí, nebo neštěstí.“

Sv. Jan Maria Vianney

Být ale pravým aktivním údem znamená žít s církví. Žádný úd totiž nemůže být lhostejný k celému zbytku těla. Pokud je lhostejný, je neaktivní – vlažný. Věřící by se měl zajímat, co se děje v Církvi. Neměl by se od ní duchovně ani fyzicky oddělovat, pokud se to netýká slibů zasvěceného života (asketa, mnich – zde totiž není opuštěn, ale tvoří společenství mystické s tělem Církve a se svatou Trojicí). Aktivní člen by měl vyhledávat společenství, protože to je Církev. Jak může někdo radovat, že je členem církve a přitom se stranit druhých údů? Copak se chce stranit i v nebi? Totiž aktivní účastí na životě církve je množení hřiven, které jsme od Pána obdrželi pro dobro Církve.  Kdo umí zpívat, může hrát ve schole. Kdo je umělec, ať vše co vytvoří, je ke chvále Boží. Kdo umí učit, ať učí. Kdo pomáhat, ať pomáhá. Kdo stavět, ať staví. To je začátek a snaha využít dary Bohem nám udělené. Vše by měl dělat ale tak, aby to bylo ke slávě Boží a ne k naší. Tedy jinak řečeno: Tak, aby to nezabránilo našemu posvěcení a spáse.

Dále takový aktivní křesťan chodí často na duchovní cvičení, neboť se stará, aby nebyl pro církev užitečný jen fyzickými dary, ale hlavně těmi duchovními a to je vlastní svatost. Takový člověk dává církvi přednost před světem a je ochoten kdykoliv ji poskytnout své služby. Taková služba ovšem spočívá hlavně na obnově víry2 a evangelizaci. Takový člověk ovšem i napomíná druhé údy (pouze s láskou), není lhostejný k těm částem těla, které jsou nemocné (poblouzněné) a modlí se za ty údy, které skomírají. Takový člověk se vzdělává. Takový člověk se snaží žít vzorný katolický život a je dalek od jakéhokoliv pohoršení. Nejen, že se snaží růst ve víře a lásce, ale spolu s církví očekává příchod Pána, což je její největší povinnost a úkol. Kdokoliv by Pána neočekával nebo by měl strach z Jeho příchodu, tak je jeho víra mrtvá.

Dejte si pozor, neboť nepřítel když nemůže táhnout (od Krista), tak tlačí. Co to znamená? Že začnete přehánět, ale to v nekřesťanském duchu. Třeba ve smyslu, čím větší kříž (přívěsek), tím větší křesťan. Čím více akcí, tím lepé. Nebo třeba přehánění ve vnějším projevu vnější lásky, kdy to už je ostatním protivné nebo nevhodné. Nejnebezpečnější je, že takový konvertita, který nezapustil kořeny řádně ve víře, tak může být zlým naháněn do všeho možného. Nejen že třeba zanedbává rodinu, ale často je dotyčný zvědaví na všechno duchovno, a nerozpoznává, zdali to je už křesťanské nebo ne. A tak se může stát, že buď se dostane do nějaké sekty nebo bude mít co dočinění s okultismem a spiritismem. Proto všechno dělejte rozvážně a s rozumem! Snažte se naslouchat svědomí a prosit Ducha o světlo poznání. Držte se dobrých kněží a dejte na jejich radu!


Kariéra a mamon

Kariérismus se stal novodobým bohem. Mnoho matek, ale i otců opouští své povinnosti a rodiny kvůli mamonu – penězům. Toto je velmi nebezpečné, protože člověk se neoddává Ježíši, ale světu. Žije pro svět a pro pozemská dobra, která stejně zaniknou. Tedy je to devastace života. Nejen, že brání v duchovním růstu, ale ničí spolčenost a rodinu. Pamatuj, že boháč bude jen s těžím spasen. Zde není myšleno, že každý bohatý člověk. Bylo i mnoho svatých panovníků a šlechticů, dokonce i rodiče Panny Marie nebo její sestřenice Alžběta byli velice zámožní, pro ty se ale mamon nestal bohem, ale nástrojem lásky k bližním.3 Využívali ho tedy k oslavě Boží jako třeba i stavění chrámů apod.

(L 18, 18-27) Jeden vznešený muž se ho zeptal: »Mistře dobrý, co musím dělat, aby se mi dostalo věčného života?« Ježíš mu odpověděl: »Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Přikázání znáš: Nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš svědčit lživě, cti svého otce i matku.«  On na to řekl: »To všechno jsem zachovával už od mládí.«  Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: »Jedno ti ještě chybí: prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!«  Jakmile to uslyšel, velmi se zarmoutil, byl totiž značně bohatý.  Když ho tak Ježíš viděl, řekl: »Jak těžko přicházejí do Božího království ti, kdo jsou zámožní!  To snadněji projde velbloud uchem jehly, než bohatý přijde do Božího království.« Ti, kdo to slyšeli, řekli: »Kdo tedy může být vůbec spasen?«  Odpověděl: »Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.« (srov. Mt 19,16-26)

Proto se nestarej toliko o pozemský majetek jako o ten nebeský. Však nezapomínej, že Bůh ví, co potřebujeme na tomto světě, či co potřebují druzí a on ti dá ty hřivny, které uzná za vhodné. Může ti dát i bohatství, ale jen pod podmínkou, že to bude pro dobro církve a tvou svatost. Ovšem kdo touží po bohatství, jistě ho nedostane, aspoň ne od Boha.

(Mt 6, 31-34) Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? To všechno vyhledávají pohani. Váš nebeský Otec přece ví, co všechno potřebujete. Hledejte tedy nejprve [Boží] království a jeho spravedlnost, a toto všechno vám bude dáno navíc. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.


Tělo

(Ř 8, 8) „Kdo žijí svému tělu, nemohou se Bohu líbit.“

Proč nebrat drogy, pít alkohol (často), mít zalíbení v honosném jídle? (Sir 18, 31) Proč se nezkrášlovat tak aby má postava přitahovala druhé pohlaví? Jednoduše, protože když toto děláme, stavíme své tělo na místo Boha. Když se opojíme nějakou drogou a alkoholem, nejen že nad sebou ztrácíme kontrolu, což je proti důstojnosti člověka, ale také nás to vede k prostopášnosti, uvolněným řečem… ztrátě kontroly nad jazykem apod.

(Ef 5:18) „A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem.“ (jiné: Sir 19, 2;  Sir 26, 8)

(Lv 19: 26-29) „Nejezte nic s krví. Nevěštěte a nezabývejte se hadačstvím.  Nestříhejte si dokola skráně své hlavy a nekaz si skráně své brady.  Zářezy kvůli mrtvému si nedávejte na tělo ani tetování si nedávejte na sebe. Já jsem Hospodin.  Neznesvětíš svou dceru tím, že bys z ní udělal prostitutku, aby země nesmilnila a nenaplnila se hanebností.“

Někteří se to snaží obejít tím, že by snad si dali na tělo něco hezkého nebo i zbožného, což ale si to Hospodin přeje? Tvé tělo je chrám Ducha svatého a není třeba ho jakkoliv ničit… (1K 3, 16-17) je to proti Božímu stvoření, copak už nejsi dost hezký/hezká? To chceš Bohu na truc ukazovat jak nedostatečně a nehezky tě stvořil, že se musíš takto „zkrášlovat“? Zpochybňuješ snad Boží lásku k tobě? Copak nevíš, že Boha absolutně nezajímá, jak vypadáš na venek, ale v srdci? Proč jen závidíš modelkám a naříkáš, když se sama/sám sobě nelíbíš? Pamatuj, že tyto celebrity ač vypadají navenek hezky, v srdci je jen tlející hnůj a zápach. Proč by tě Bůh stvořil, pokud by se mu v tobě nezalíbilo? Copak tvoří to, co se mu nelíbí? Nikoli. Bůh je láska. (1j 4:8)

Není ani moudré o tělo pečovat příliš. Živíš tím jen sebestřednost a egoismus. Ženy se příliš krášlí (make-up aj.) muži zase příliš posilují. Setkal jsem se i s případem, kde dotyčný posiloval až do zvracení – prý musel. To už je přímo démonické. Nejen že ničí sám sebe, ale zbožšťuje své vlastní tělo (modloslužba) a nic je neuspokojí. Žena se vidí tlustá, ač je hubená, muž zase že nemá žádné svaly, přitom mu praská kůže. Toto je už duchovní nemoc.

(Ř 13:14) Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.

Modlitba:
Pane, nedopusť, abych stavěl sebe a své tělo na roveň Tobě. Odejmi z mého srdce přílišnou sebelásku a naplň mě svým Duchem, abych toužil jen po Tobě. Tobě jedinému se klaněl, Tebe jediného ctil, v Tebe jediného doufal a Tebe jediného miloval. Amen.

Když se člověk zřekne všech pozemských marností (Sir 14, 19), zbývá poslední. Zříci se sebe samého a jít za Kristem. (L 18, 18-27) Žádná přirozenost není přirozená, pokud člověka odvádí od Krista.

(Mt 16, 24-26) Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: »Kdo chce jít za mnou, zřekni se sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.  Neboť kdo by si chtěl život zachránit, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne ho.  Vždyť co to člověku prospěje, když získá celý svět, ale zmaří svůj život? Co může člověk dát, aby svůj život dostal zas nazpět?

Tato slova se vyskytují dále u sv. Lukáše a Marka, takže na ně Evangelium jistě bere velký důraz. Ještě dříve totiž evangelista Matouš uvádí:

(Mt 10, 38) A kdo nebere svůj kříž a chtěl by mě následovat, není mě hoden. 

Zřící se sám sebe znamená se úplně odevzdat do rukou Božích. Plnit Jho vůli. Ctít, aby Jeho vůle se stala naší největší touhou. To znamená, žít svatost, protože kdo plní Boží vůli, je svatý.  Znamená to přijímat vše, co z Božích rukou přijde. Zřící se všech svých představ, plánů a nechat vše na Boží vůli. Zřící se svého chtíče, posledního slova, zneužívání moci a své vlastní vrtkavé a špatné povahy, která z nás činí hlupáky a sebe milovníky. Tedy znovu budu opakovat, znamená to zapřít sám sebe – konat sebezápor. To co chce Kristus, poznáme z Písma a lépe to pochopíme a uvidíme pod vedením Ducha svatého, proto je třeba Ho neustále vzývat a prosit o osvícení.

Modlitba:
Pane zříkám se sebe sama a pokládám se k tvým nohou, abys semnou naložil podle své vůle. Tobě se můj nejdražší Pane odevzdávám rukama Tvé přesladké Matky, Panny Marie. Kéž mi Pane udělíš milost a pomůžeš mě tak neschopnému a bídnému tvoru tyto věty odevzdání opakovat denně a neustále, abych žil v ustavičném patření na Tebe, který jediný jsi dobrý, a který jediný jsi Spása. Pane, otevři mé oči, abych viděl Tebe a mé srdce po Tobě skutečně zatoužilo tak, že všechno co jsem měl dříve v lásce se mi stalo odporným proti Tobě, který jsi tak něžný a laskavý. Ó, kéž uvidím tu nekonečnou propast nicoty, která se rozkládá mezi pouhými věcmi a mnou, naproti Tobě. Ukaž mi, můj Ježíši, jak marné jsou touhy mé, které nespějí k slávě Tvé. Amen.

1Srov. „Každé lidské dílo podléhá rozpadu a pomíjí, a kdo na něm pracoval, odejde s ním.“ (Sir 14, 19)
2 Viz. odst. 128 z knihy „O pravé Mariánské úctě“ od Ludvíka Maria Grigniona – důležitost obnovy křestních slibů.
3 Srov. Maria Nedostižná Panna a svatá Bohorodička – Sv. Petr Kanisius; 3. kapitola; 4. bod; 3. odst.


Zdroje inspirace: